Zamyšlení 1. adventní týden

09.12.2012 20:00

Nenechat se pohltit

Co chvíli mají zazvonit. Poslední úpravy stolu s bohatou nabídkou vybraných pochoutek: „Nechybí tu ještě něco?“, usilovně přemýšlíme. Pak se podíváme ještě jednou do zrcadla. Najednou se ozývá křik z dětského pokoje: „Mami, pojď sem!“.
„Nemůžu, čekáme návštěvu“.
„Potřebuji tě“, ozývá se jemný hlásek.
„Ne, teď ne!“. A nervózně se díváme na hodinky: „Kde jsou, už tu dávno měli být!“ Minuty ubíhají, zvonek stále mlčí.
Vezmeme do ruky program televize: „Že bychom se mezitím na něco podívali, než přijdou?… Aha, toto je zajímavé!“
Zapneme televizi, chvíli u ní sedíme… než zjistíme, že ani nesledujeme děj, jen tak bezmyšlenkovitě a tupě hledíme na obrazovku – a přitom v duchu trochu nadáváme, kde vůbec jsou, proč mají takové zpoždění.
„Co se jim mohlo stát? Nezavoláme, jestli vůbec přijdou? Nezapomněli na to?“

Kolikrát jsme zažili takovou situaci? Čekáme na někoho, a přitom nemáme vůbec myšlenky na to, abychom „zaplnili zbytečný čas“ zábavou nebo jiným zaměstnáním. „Zbytečné čekání“ nás zcela naplňuje, pohlcuje. Vždyť má přijít drahá sestra, kterou jsme tak dlouho neviděli!
Jak nazvat to, co v takovém případě prožíváme? Adventem!
To je přesně to, co se snažíme „tak neumně zahrát“ v liturgii před Vánocemi.
Čekáme na Ježíše, ano, má přijít, neotálí, nezpozdí se, nemusíme se znejistěle „křečovat“, jestli náhodou „nezapomněl“ – ale přitom… nikde.
Kde je? Mám-li žhavou touhu ho vidět, pak „jsem celý bez sebe“, nedám se naplnit nějakými náhražkami (tak jako nás televize nebaví, když co nevidět má přijít návštěva). Nemám chuť ani energii se zabývat jinými záležitostmi – to nejdůležitější je… že má přijít! Konečně!
Samozřejmě že čekání na Krista neznamená… dát výpověď v práci, přestat doma vařit a pomáhat dětem s úkoly…
Taková „nedbalost“ by nebyla dobrou přípravou na tu návštěvu všech návštěv.
Spíš... nenechat se pohltit a zaplnit tím,
co se v našem životě obyčejně děje
.
To nejdůležitější… má teprve nastat!
(podle P. Angelo Scarano, www.pastorace.cz)

K reflexi – k zamyšlení:
1. Verše „Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, jako ji i my máme k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.“  se mohou stát krátkou, ale hutnou modlitbou. Nejprve si trochu promysli její obsah, a pak se ji pomodli za sebe… a za ty, kteří ti leží na srdci.
2. Čekat na Krista… to zní poněkud abstraktně...
Jak to můžeš specifikovat?
Jaké konkrétní důsledky (čekání) vyvodíš pro svůj život?