Zamyšlení na 10.týden v mezidobí

20.06.2012 10:08

„Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se.
A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ 
(Gn 3,10)
 

Věřím, že všichni víme, co je to hřích.
Jen pro úplnost si dovolím nabídnout definici z Katechismu katolické církve:
Hřích je provinění proti rozumu, pravdě
a správnému svědomí; je to přestupek proti pravé lásce k Bohu a bližnímu …
“ (KKC 1849)
Možná že by stálo za to, přemýšlet o těchto slovech při zpytování svědomí před přijetím svátosti smíření.
Nejedna zpověď by pak nebyla tak formální, frázovitá a nic neřešící.

 

Všichni hřešíme! Všichni se proviňujeme proti zdravému rozumu, skutečné pravdě a správném svědomí.
Pravidla stanovil Bůh – Tvůrce. Jsou v souladu s přirozeným řádem stvořeného, a my je máme respektovat. Pak jsme totiž šťastní.

Není však nejtragičtější, že hřešíme. Ze svého hříchu bychom neměli mít nepřiměřenou hrůzu.
Tragičtější může být, že svůj hřích skrýváme
před Bohem
, jako Adam s Evou.
A naprostá katastrofa je, když se svým hříchem nechceme nic dělat, ba co víc si v něm libujeme, schvalujeme ho, či považujeme za vyjádření revolty vůči Bohu. 

 

Evangelium nám dnes nabídlo otázku:
Co je to hřích proti Duchu svatému:
„Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání. Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem.“ (Mk 3,28-29)
Katechismus dodává: „Taková zatvrzelost může vést
k definitivní nekajícnosti a k věčné záhubě
“ (KKC 1864).

Mnoho věřících se zajímá, jestli se hříchu proti Duchu svatému náhodou nedopouštějí. Doufám, že ne.
Ale některé naše opakující se či trvající hříchy nás mohou disponovat pro zatvrzelost a jednou před Boží tváří „k věčné záhubě“, jak píše katechismus. 

 

Nebojme se sebe sama.
Nebojme se Boha, který nám chce odpustit,
chce, abychom se před ním a před druhými lidmi nestyděli.
Vyznejme mu svá provinění.
Očistěme svá svědomí, byť je zatíženo čímkoli.
Ať jednou před Božím soudem neodmítneme jeho milosrdenství. 


K reflexi – k zamyšlení:
1. Jakou roli v mém životě má zpytování svědomí?
Zpytuji svědomí při každodenní modlitbě?
2. Nalistujme si dnes novozákonní hymnus Ef 1,3-14
a přebývej chvíli s tímto slovem!
3. Opakuj si často a žij z Božího slova:
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám,
můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má.  (Žl 18,3)
 
(podle P. Petra Šabaky, www. pastorace.cz)