Zamyšlení na 11. týden v mezidobí

25.06.2012 20:08

Ať spí či bdí, v noci i ve dne,
semeno vzchází a roste, on ani neví jak
“ (Mk 4,27).
A dále také: „Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země,
je menší, než všecka semena na zemi“
(Mk 4,31).

Velmi se mi zalíbil proces, kdy něco malého, nepatrného, bezvýznamného samo o sobě, bez vnějšího přispění, s vlastní vnitřní silou vyroste do něčeho velikého a pro druhé přínosného.

Kámen způsobí lavinu, malá dírka v přehradě potopu, mikroskopický vir epidemii, jedno lidské srdce změnu společenského paradigmatu. Jedno slovo Boží tvoří zemi i nebesa a stejné slovo se pak stává člověkem a totéž slovo, jednoho dne, byť jedinkrát vyslovené, dává ze své vnitřní moci a síly vzrůst Božímu království.

My máme na Slově Božím také svůj podíl.
Můžeme si být jisti, že cokoli vyslovíme a ucho druhého člověka to zachytí, zanechá v něm stopu. Platí to samozřejmě i pro naše jednání a to jak dobré – vedené láskou, tak zlé motivované sobectvím a zlobou.

Této skutečnosti, o které se snažím mluvit, říkáme odborně účast na Kristově prorockém úřadě.
Katechismus o tom píše:
„Laici jsou díky svému prorockému poslání povoláni k tomu,
aby byli za všech okolností právě uprostřed lidské společnosti Kristovými svědky“ 
(KKC 942).

Mnohokrát se mi potvrdilo, že jednoduché svědectví vlastního života, nebo s laskavostí a pochopením vyslovený názor, anebo nezištně podaná ruka se staly důvodem k zájmu a později obrácení nějakého životní smysl a naději hledajícího člověka. Jsem rád, že si připomínáme právě toto Ježíšovo učení.

Stojí za upozornění ještě na jeden aspekt tohoto podobenství.
Ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak“
Když velkoryse rozséváme Boží slovo,
měli bychom pamatovat na trpělivost.
Semeno má svůj rytmus růstu.
Samo od sebe nepředběhne ani se neopozdí.
Měli bychom to respektovat, když v těch, které máme rádi,
semeno klíčí, roste, zraje, a nepředbíhat, čekat.
Je to těžké, ale je to dlouhodobě výhodnější.

Rozsévejme dobré semeno Božího slova.
Nestrachujme se, že by Bůh něco nechal padnout nazmar.
A buďme trpěliví v doprovázení těch, ve kterých semeno již vyrůstá.
Opatrujeme ho bedlivě. 


K reflexi – k zamyšlení:
1. Čtu si pravidelně v Písmu svatém? Patří do mé každodenní modlitby?
2. Uvažuj nad touto myšlenkou:
Jediné evangelium, které čtou lidé tohoto světa,
je život křesťanů.

3. Opakuj si často a žij z Božího slova:
Smím přebývat v Hospodinově domě
po všechny dny svého života. (Žl 27,4)  

(podle P. Petr Šabaka, www. pastorace.cz)