Zamyšlení na 12. týden v mezidobí

01.07.2012 08:32

On musí růst, já však se musím menšit.“

Jan Křtitel jakoby stál na rozhraní dvou zákonů – Starého a Nového. Že Jan tvoří jakýsi předěl, to dosvědčuje sám Pán Ježíš slovy: Proroci a Zákon až do Jana Křtitele. Jan je představitelem toho, co je staré, a hlasatelem toho, co je nové. Jako představitel toho starého se rodí ze starých rodičů, jako hlasatel toho nového se projevuje už v matčině lůně jako prorok. Neboť ještě dříve, než se narodil, při příchodu Panny Marie zaplesal v lůně své matky Alžběty. Už tam bylo naznačeno, čím bude. Bylo to naznačeno dřív, než se narodil.

Jan Křtitel je Předchůdcem Páně. Křtil vodou v očekávání toho, který bude křtít Duchem svatým a ohněm. Ohlásil Ježíšův příchod a upozorňoval lidi, aby se očistili od hříchů, neboť jen tak budou moci důstojně přijmout Božího Beránka. Víme, že Jan Křtitel žil dlouho na  poušti. Sv. Lukáš o tom píše ve svém evangeliu, že tam rostl a sílil na duchu. A sv. Matouš píše, že měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem boku kožený pás. Živil se kobylkami a medem divokých včel. Kázal po­kání a jeho pověst se rozšířila po celé zemi. A lidé k němu chodili ve vel­kých zástupech, dávali se v Jordánu od něho křtít a vyznávali přitom své hříchy. Avšak v den, kdy ke břehu Jordánu přišel mladý tesař z Nazareta, zatím ještě neznámý Ježíš, přestal Jan křtít, obrátil se k němu a řekl: „Kdo to ke mně přichází?“ Jan Křtitel poznal pod vlivem Ducha svatého v tomto muži Syna Božího.

Svatý Jan Křtitel měl své učedníky, kteří ho oddaně následovali, obdivovali ho a ptali se ho: Kdo jsi? Jsi Mesiáš? Jsi Eliáš? Jsi prorok? Ale Jan vždy odpovídal: „Já jsem hlas volajícího na poušti: Vy­rovnejte cestu Pánu!“ A s narážkou na Ježíše, který se již připravoval na své veřejné vystoupení, ještě dodal: „Já křtím vodou. Mezi vámi však stojí ten, koho vy neznáte, ten, který má přijít po mně. Jemu nejsem hoden roz­vázat řemínek u opánků.“ Potom ukázal nejbližším učedníkům na mla­dého tesaře z Nazareta a prohlásil:
„Hle, Beránek Boží, který snímá hří­chy světa!“

Na Janově postavě nás nejvíc uchvacuje jeho napro­sto nezištná věrnost svému poslání – totiž připravit cestu Pánu. Nikdy ne­hlásal sebe, vždycky hlásal Ježíše. Nikdy si nenasazoval masku, ale vždycky a přede všemi stál takový, jaký opravdu byl. Dokonce odmítal i ty masky, které mu chtěli nasazovat jiní. Odmítal všechna jména, hodnosti, přirovnání, které mu chtěli dávat. Až do konce zůstal pouhým hlasem volajícího na poušti, a to jen proto, aby neodvedl pozornost od toho, jemuž byl povolán svědčit.

Jeho učedníci tím byli zajisté zklamáni a zmocnila se jich skoro žárlivost. Ale Jan Křtitel jim s pevným a vyrovnaným svědomím pověděl velká slova, ve kterých se zračila jeho hluboká pokora: „On musí růst, já však se musím menšit.“ Tato slova si zasloužila i důstojnou Ježí­šovu odpověď, neboť prohlásil o Janu Křtiteli: „Vpravdě vám říkám: Ni­kdo z těch, kteří se narodili ze ženy, není větší než Jan Křtitel!

K reflexi – k zamyšlení:
1. Co pro mne znamená slovo pokora, jak mu rozuumím?
2. Uvažuj nad touto myšlenkou:
Chci připravovat cestu Ježíši do srdcí lidí.
Svými slovy i svými skutky.

3. Opakuj si často a žij z Božího slova:
On musí růst, já však se menšit.