Zamyšlení na 14. týden v mezidobí

15.07.2012 07:35

Neznámý známý.
Takový byl Ježíš pro mnohé současníky, jak nám potvrdilo i vystoupení v nazaretské synagóze.
Kristus se ve svém domově sice setkal s údivem (který je předstupněm otevřenosti víry), ale bohužel s údivem nevěřícím: „Jeho příbuzní přece žijí mezi námi? Není to ten tesař?“
Jako kdyby řekli: „No ano, vždyť je to náš Pepík!“
Obyvatelé Nazareta si byli tak jistí, že vědí,
co se dá očekávat a co ne,
že Ježíš neměl se svou novou zvěstí žádnou šanci.
Jak těžké bylo přijmout, že Ježíš není jen tesař, vysvítá také z toho, že při jiné příležitosti příbuzní měli za to, že se pomátl!
Co bylo překážkou odmítnutí?
Paradoxně to, že nazaretští Ježíše „znali“.
Oproti tomu ti, kteří Ježíše neznali, očekávali překvapivě mnoho, protože on byl pro ně „nepopsaným listem“.
I nám hrozí to, co obyvatelům Nazareta,
protože my také Ježíše „známe“
.
Avšak s tím rozdílem, že Nazareťané znali Ježíše příliš jako člověka („známe jeho matku, jeho příbuzné, prostě je to náš soused“), my příliš jako Boha, který „je v jiných sférách“ a nevstupuje do našeho života, nebo jen jako dobrého (ale vlastně nic nemohoucího) přítele.
U obou přístupů je však společné jedno:
Ježíš nemá, co říct a co dát.
Ježíš „není pro nás“. Máme s ním dobré „sousedské vztahy“ - nic po nás nikdy nechtěl, my od něj také ne. Nikdy nám nic zlého neudělal… ale dobrého také ne. Nemáme s ním „žádné konflikty“.
Možná máme s Kristem „dobrý vztah“ - podobně jako jeho sousedé v Nazaretě (chodíme „do kostela“, nevadí nám).
Tak dobrý vztah… že od něj „nic nečekáme“.
A najednou tento „soused Pepa“ klade nárok, že je někdo víc než pouhý soused a řemeslník!
Slibuje, že má moc proměňovat naši šedou existenci - svým slovem a činy. Protože on není pouhý tesař. Lépe řečeno - on je ten tesař, který má mimořádně účinné nástroje. Opracovává nás, aby si z nás vytvořil něco nového, "novou nádobu", podobně jako s Pavlem (Sk 9,15).
Tento tesař však nechce opracovávat „nás bez nás“.
Očekává naši víru - naše „ano“,
že se chceme podvolit jeho rukám
.
„Ano“, že důvěřujeme jeho moci.
„Ano“, že čekáme od něj dobré věci.
„Ano“, že jeho moc je větší než všechno to negativní, co prostupuje naše dny.
A že tato moc obrábí naše ztvrdliny a odstraní shnilé části.
Věříš, že Ježíš je víc než pouhý tesař?
A věříš, že Ježíš není „Bůh v oblacích“  nebo pouhý „kamarád do deště“?
(podle P. Angelo Scarano, www.pastorace.cz)

K reflexi – k zamyšlení:
1. I pro tebe bude asi těžké být Božím svědkem
    (slovy či činy) před těmi, kteří neznají Boha,
     anebo se proti Bohu výslovně staví.
    Pros „Boha zástupů“, aby ti dal sílu
    být věrným svědkem i před těmito lidmi.
2. Velmi podnětná je věta
   „stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji
    projeví ve slabosti.

    Krátce můžeš o tom přemýšlet a pak si to napsat na
    kus papíru (a dát na viditelné místo),
    aby sis tak připomínal/a tuto pravdu
    právě tehdy, když budeš prožívat slabost.
3. Co je "překážkou" tvé bezmezné víře v Krista?
    Zklamání, že on někdy nesplnil tvoje přání?
    Nebo že nikdy pro tebe nic neudělal?