Zamyšlení na 15. týden v mezidobí

22.07.2012 10:34

Milost předchází zákon.
Upadneme do ponurého křesťanství lopocení a zákonického skutkaření? Pokud je tomu tak, jsme většími ubožáky než příslušníci jiných náboženství, protože jsme vázáni mnohem přísnějším zákonem než kdokoliv jiný!
Avšak nepřišel snad Kristus "zdokonalit zákon"?
Není snad Ježíš tím novým Mojžíšem?
A nemá naše spravedlnost přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů?
A nemáme "Nový zákon"?
Bylo by snadné vyvodit z horského kázání křesťanskou podobu zákonictví. Avšak tento závěr, na první pohled neoddiskutovatelný, nebere v potaz širší kontext horského kázání, které je uvozeno radostnou "zvěstí" o Božím království, přítomné tady a teď v osobě Ježíše Krista. Vidíme, že
zvěst o Božím království předchází "nový zákon".
Milost předchází zákon.
V italštině existuje přísloví, že nemáme postavit vůz před vola: vůl má táhnout vůz, ne naopak. A stejně tak nemáme postavit "skutky" před milost, ale naopak: milost má "táhnout". "Milost vykoupení" nás má táhnout… Je třeba přijmout "zcela zdarma a beze skutků" dar nového života, abychom mohli žít jako autentičtí noví .

Nový člověk, nové skutky…

Pokud jsme přijali vážně evangelní zvěst o primátu milosti,
možná nám hrozí pád do jiného extrému: "jen milost" (to je opak "zákonictví").
Je to postoj, kdy člověk očekává všechno od milosti, aniž by se musel nějak namáhat… Milost se tak stává lacinou milostí: je to milost "za sníženou cenu", která mě "moc nestojí". Je sice pravda, že každá milost je zdarma (nedá se tedy koupit "výkonem", jinak není milostí!), ale pravá milost je "drahá":
v tom, že ode mě vyžaduje jako odpověď
. Požaduje to, co je mi "drahé" (a někdy i dar celého života, toho, co je mi nejdražší).
Drahá milost je právě ta milost, kterou beru vážně.
Milost, která mě nenechává lhostejným a "mnou hýbe", přitahuje mě … k novému stylu života.
Právě drahá milost mi nedovolí upadnout do nebezpečí polovičatosti a laciných slov (či laciných modliteb). Nebyli snad ti falešní proroci "zbožní"? Vždyť volali "Pane, Pane"!
A nekonali mimořádné skutky?
Neobdrželi tak mimořádné milosti?
Ty milosti však považovali za laciné, protože zůstali v laciném "stylu života", polovičatém.
Nebyla to "drahá milost", která by je vedla k odevzdání celého života "věci evangelia".
Falešní proroci jsou nám výstrahou, že se nestačí zbožně modlit, nestačí chodit do kostela, nestačí vyznávat Krista… Pokud je pro nás evangelium drahocennou perlou, pak nemůžeme setrvat u laciné milosti. Život podle evangelia je víc než modlitba, víc než oslňující skutky… A celý svůj život postavím na evangeliu tehdy, když prohlédnu, že milost nabízená v Božím slově není laciná, ale drahá: stojí tedy za to investovat všechno!
(podle P. Angelo Scarano, www.pastorace.cz)


K reflexi – k zamyšlení:
1. Na čem fakticky zakládám svoji spravedlnost?
Na milosti, nebo na svých dobrých skutcích?
2. Ovlivňuje Boží slovo  moje motivy, jednání?
Nebo zůstává jen "slyšeným slovem"?
3. Buduji svůj život? Den za dnem, každou chvíli?
Nebo se možná jen vezu po proudu času...