Zamyšlení na 19. týden v mezidobí

20.08.2012 13:02

Málo přesvědčivě
Ano, málo přesvědčivě zní slova:
„Já jsem chléb života, beze mě nemůžete žít“.
Dvě vážná úskalí nám zabraňují, abychom byli opravdu "zasaženi" těmito slovy.
Nejprve prosté konstatování, že „chléb“ zdaleka není tak nepostradatelný pro náš život, jak tomu bylo ve starověku u židů. Bez chleba se snadno obejdeme (spíš si nedokážeme představit život bez jiných potravin, například bez masa). Proto výrok "já jsem chléb" vyzní trochu naprázdno. Tato potíž se však dá snadno odstranit přiléhavějším překladem: „já jsem pokrm života“.  Koneckonců slovo lechem v hebrejštině neoznačuje jen chléb, ale také obecně „pokrm“. Aby na nás Ježíšova slova doopravdy hluboce zapůsobila, vybavme si nyní to jídlo, které je pro náš život zcela základní a nepostradatelné - a pak si uvědomme, že ještě víc je pro náš život pokrmem samotný Ježíš: bez něho to prostě nejde.
Ale právě teď narážíme na druhé úskalí.
Vždyť kolik lidí (už jen v našem okolí) žije bez „pokrmu života“ - a žije si dobře a spokojeně? Toto úskalí je překonatelné, pokud pochopíme Ježíšovo smýšlení: pokrm života nedostáváme proto, abychom „si žili“.
Nedává se nám, abychom uspokojili své „náboženské potřeby“, upokojili svědomí, že účast na eucharistii je „pojistkou“ našeho „dobrého křesťanského života“.
Nemáme přijímat Eucharistii jako jakýsi magický prostředek k dosažení toho, že náš život půjde bez problémů.
Ježíš chce, ale abychom žili novým Životem.
Takový Život s velkým „Ž“ je životem pro Někoho s velkým „N" - život pro Otce.
Takový Život sotva „vymáčkneme“ ze sebe, protože je v nás příliš velké tíhnutí k sobě samotným (a to se pak projevuje hříchem,  sebestředným stylem života). Pokrm života nám dává energii osvobodit se od „gravitační síly“ svého Já - abychom se dostali do pole jiné síly, která nás přitahuje k Otci.
Raketa potřebuje nejvíc energie právě tehdy, když se má odpoutat od Země a od jejího gravitačního pole. Právě tak i my potřebujeme obrovskou sílu k odpoutání se od „egocentrismu“ - energii, kterou můžeme přijmout vírou v Ježíše.
Z vesmírného modulu vidí lidé „všechno“  (dívají se z jiné perspektivy) a mají před sebou nekonečné obzory; vidí jiné, nové dimenze života. To je obraz nového stavu, kdy se po vymanění z egocentrismu dostaneme do jiného silového pole „kolem Otce“: vidíme (a prožíváme!) život v nových dimenzích, s nekonečnými obzory.
A to je ten pravý Život - vždyť je to Život s Otcem!
(podle P. Angelo Scarano, www.pastorace.cz)


K reflexi – k zamyšlení:
1.  Nesužují tě také myšlenky "beznaděje", "marnosti" ("už je toho dost"), "rozčarování nad sebou" ("nejsem lepší než moji otcové")?
Pak je na čase, aby ses "vyprázdnil" od těchto pocitů a "vyléval" své srdce před Hospodinem, podobně jako Eliáš (jednoduše a prostě můžeš Bohu vyprávět o svých zklamaných nadějích, nevyřešitelných problémech…).

2. Nech se inspirovat se výrokem "já jsem chléb života" a vyjádři svými slovy svůj osobní postoj ke Kristu - zdroji síly a života (např. Ježíši, ty jsi pro mě posila, osvěžení,…).