Zamyšlení na 25. týden v mezidobí

29.09.2012 14:34

Být poslední…
Toto téma je takřka otřepané, někdo se ho snaží žít pravdivě, jindy je představované v různých karikaturách. V jakých? Podívejme se blíž.
"Být poslední" rozhodně neznamená považovat se za nejhoršího ze všech, "nehodného", po kterém druzí mají šlapat.
Taková představa pokorného křesťana je neslučitelná s evangeliem.
Vždyť tady se mluví o posledním místě ve službě, ne v hodnocení sama sebe!

Jiná špatná aplikace tohoto textu se týká „přehorlivých“ ve službě. Takový slouží do roztrhání, ale „nezasluhuje si“, aby mu druzí vůbec věnovali pozornost - natož aby mu ulehčili břemeno služby. Takovému by Ježíš asi řekl: „Nech se obsloužit“. Není to překroucení evangelia? Ne, vždyť jednoznačná výzva „buďte posledními“, chápaná „sic et simpliciter“ (jednoduše a bez „dovětků“), je v evangeliu adresována ambiciózním „karieristům“, usilujícím o „nejlepší posty“.
Ale zdaleka ne všichni lidé jsou stejného ražení jako apoštolové.
„Kariéristé“ proto potřebují vyvážit svoji ctižádost „ponížením se“ k druhým, kdežto „obětavci“ potřebují osvobozující slovo „nech se obsloužit“. Je to slovo osvobozující od chomoutu, že oni mají jenom sloužit a nic nepřijímat.
Paradoxně pro „službychtivé“ lidi je pokořující nechat se obsloužit. Ale právě toto oni potřebují - konkrétně (tj. skrze jiného člověka) si uvědomit, že jsou těmi potřebnými, a ne těmi silnými a soběstačnými, kteří druhým jen rozdávají. Navíc výzva „nech se obsloužit“ je křesťanská i z toho důvodu, že my všichni tvoříme jedno tělo, kde jsou jednotlivé údy na sebe odkázané: ruka nemůže říct oku „nepotřebuji tě!“. Ti, kdo jsou „poslední“ ve službě, se mají naučit být „poslední“ tím, že potřebují službu druhých!

Další karikatura je povýšená služba, dávání „s vědomím vlastní nadřazenosti“, ba někdy právě na důkaz této nadřazenosti. Je to jen „chladné dávání“, mechanické. A proti takovému pojetí služby mluví ono prosté Ježíšovo gesto objetí - symbol ne „jakékoli pokorné služby“, ale služby v lásce, ba dokonce ve vroucí lásce k druhému.
Vždyť objetí je znamením hluboké něžnosti!

Kdybychom chtěli vidět nefalšovanou ikonu „evangelní služby“, pak bychom snad nenalezli lepší než ikonu matky, která se stará o své dítě se samozřejmostí a nezištností: pro ně probdí i noci… A v jejím případě to není „služba“, ale objetí.
Jdi a čiň totéž!
(podle P. Angelo Scarano, www.pastorace.cz)

 

K reflexi – k zamyšlení:
1. Počínaje první kapitolou listu Jakubova hledej, jak autor píše o moudrosti.

2. Kterou „službu“ vykonáváš?
Dokážeš porovnat svůj styl služby s ideálem evangelia?
Pros ve své modlitbě o to, aby tě Ježíš vyučoval svému životnímu stylu, svému stylu služby - právě tam, kde žiješ.