Zamyšlení na 3. adventní týden

23.12.2012 17:27

Setkání
Obyčejné setkání dvou obyčejných žen? Ano i ne! Ano, protože se toto setkání odehrává “obyčejně”, na prostém místě (v domě někde na horách), ne v chrámu (anebo aspoň v synagóze). A že to byly dvě obyčejné ženy, o tom není pochyb – Maria patřila k chudým, Alžběta byla už pokročilého věku. A přesto… a přesto.
Bůh sestupuje… do obyčejnosti, sklání se k všednosti… Proto ten jásot, proto ten „hlas prostoupený radostí“ („jak jsem si zasloužila… hle, dítě se živě a radostně pohnulo“). Bůh sestupuje k člověku, a proto se i šeď obyčejnosti stává jasem, spektrem duhových barev. A člověk tančí.
Pokud je pravdou, že tyto dvě ženy jsou obyčejné… tak musíme přece jen upřesnit, že Maria byla něčím výjimečná – otevřeností vůči Bohu. Otevřeností tam, kde se zdálo, že jsou cesty zavřené. Otevřeností tam, kde se Boží Slovo zdálo tak těžko přijatelné, tak neuchopitelné… Ona však překročila práh „neochoty“ a „uzavřenosti“, práh pochybnosti „jak se to může stát“. Maria přijala Boží Slovo a počala  Život.
Sv. Augustin správně poznamenává, že Maria počala nejprve v duši a pak v těle. Proč nejprve v duši? Protože ve svém nitru přijala Boží Slovo (zvěstované andělem) – a toto Slovo pomalu „roste“ (tak jako v lůně její dítě - Vtělené Slovo), „přetéká“ navenek –
a hle, toto se právě děje při setkání s Alžbětou! Mariin pozdrav není pouhým slovem,
ale slovem „prosyceným“ a naplněným tím Slovem přijatým v nitru! Proto její obyčejný pozdrav… přináší dotek Ducha Svatého, radost evangelia – toho evangelia, Slova jásotu - už přítomného ve fyzickém nitru, ale také v duchovním nitru Matky Kristovy.

I obyčejný pozdrav se stává neobyčejným.
I obyčejné věci se stávají neobyčejnými.
Duch Boží nečiní nové věci, ale činí věci novými, prozářenými Božím jasem.
A člověk tančí.
(podle P. Angelo Scarano, www.pastorace.cz)
K úvaze – k zamyšlení:
1. Slova “tady jsem, abych plnil tvou vůli” skrývají v sobě úžasný náboj. Větou „tady jsem“ říkám Bohu: „Neutíkám od tebe, přicházím před tebe se vším, co ve mně je, se všemi schopnostmi, touhami, problémy“.
A druhá část věty, „abych plnil tvou vůli“? Je to vůbec podivuhodné, že člověk může mít takovou krásnou touhu – touhu konat Boží vůli. Najdeš odvahu přijít před Boha a vyslovit: “tady jsem, abych plnil/a tvou vůli”.
2. Nežádá se od tebe, abys konal věci mimořádné a neobyčejné.
Ba vlastně… žádá se od tebe něco výjimečného: nově přijmout Krista do svého nitra, do těch oblastí svého života, „kde On ještě není“.
Nově přijmout znamená „pozvat“ ho: „Přijď, Pane Ježíši, do mých zmatků, hledání…“