Zamyšlení na 30. týden v mezidobí

04.11.2012 07:48

Důvěra v Krista
Co kdyby Kristus přišel k tobě s touto nabídkou:
„Co chceš, abych pro tebe udělal?“
Co bys mu odpověděl/a?
Možná bys byl/a zaskočen/a… možná právě proto, že na rozdíl od toho slepce ke Kristu úpěnlivě nevoláš.
Známe tu úpěnlivou modlitbu žebráka ( Bartimeus byl žebrák, byl zvyklý "prosit", žádat o slitování!), tu hlubokou modlitbu tryskající z nouze - v situaci, kdy jsme v koncích a víme, že jen Někdo jiný tě může zachránit?
Bartimeus skutečně prosil, obrazně řečeno
„tloukl a bušil na dveře zpočátku zavřené a nedobytné“,
vždyť si ho Ježíš zpočátku nevšímal a navíc mnozí ho okřikovali, aby zmlkl.
Ale Bartimeus dál hledal a prosil ještě usilovněji… a nalezl smilování.
Rozumíš Bartimeově úpěnlivé modlitbě? Nemusí přitom jít o modlitbu za tvé potřeby, může to být i přímluvná modlitba za druhé. Bartimeus přitom volá s jistotou, že právě Ježíš je jeho zachránce - vždyť volá "Synu Davidův" (Mesiáši). A tak i tobě tento „zkušený prosebník“ radí, jak volat k Ježíši - s jistotou, že On je tvůj Zachránce a Lékař, tvůj průvodce v temných údolích smrti, tvůj dobrý pastýř, který tě vede po cestách života (a vyvádí tě ze slepých uliček).
Bartimeus po tomto oslovení pokračuje:
„Smiluj se nade mnou!“
Jinými slovy: „Ukaž mi svou milost, dej mi dar!“ Se stejnou důvěrou můžeš i ty k Ježíši volat: „Ukaž mi svou dobrotu, ty jsi nitro milosrdenství, ty znáš soucit - tobě není jedno, že skomírám. Ty jsi mé milosrdenství, mé útočiště.“
A Ježíšovo srdce se skutečně "zlomí" před neodbytnou prosbou slepce. Nabídka „Co si přeješ?“ má prostou odpověď: „Dej, ať vidím!“ Na biblických postavách je sympatická jejich bezprostřednost, upřímnost.
Vychází ze srdce plného důvěry.
Právě na tomto místě můžeme „narazit“ na svou zkušenost - nemodlili jsme se přece tolikrát… a nic se nestalo? Dokonce tak úpěnlivě, tak dlouho, s důvěrou… a nic se nestalo? Proč se Bartimeovi Kristus ukázal jako slitovný, a nám jako „neslitovný“?
A přece:
neplatí snad, že „Ježíš je stále stejný včera i dnes“ - tedy stejně milosrdný včera jako dnes? A pokud nás zaráží, že „Ježíš evangelia“ uzdravuje, ale dnes už nikoli, pak si připomeňme, že ani v evangeliu Kristus neuzdravoval všechny - a že někdy dokonce výslovně nevyhověl přáním lidí.
„Bůh je jiný! Bůh je velký.“ Kdo to v srdci ne rezignovaně, ale s neochvějnou vírou vysloví?
Jinými slovy - Ježíš je stále milosrdný, ale… někdy jedná tak, jindy onak.
Někdy splní doslova naše přání, jindy nevyhoví, aby nám dal něco lepšího.
Anebo nedává hned, aby čekáním rostla naše důvěra (sv. Augustýn).
Skutečně dospělá víra důvěřuje,
že mi Ježíš může dát to, po čem toužím.
Pokud nedá, tak přesto mám v něho důvěru…
Nenechám se odradit nevyslyšením prosby…
a důvěřuji mu, že on mi dá jiné dobré dary.
Protože on "neumí" jinak.. 
(podle P. Angelo Scarano, www.pastorace.cz)

 

K reflexi – k zamyšlení:
1. Slova "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou"
se stala tradiční modlitbou u východních křesťanů.
Nejprve se trochu zamysli nad jejím obsahem… a pak si ji několikrát opakuj
(nemusíš se modlit jen za sebe - můžeš i za jiné potřebné lidi).

2. Vyjádři svou důvěru v Ježíše.
Přemýšlej, kudy vede tvá cesta života,
po které máš následovat Ježíše.