Zamyšlení na 33. týden v mezidobí

25.11.2012 08:22

Nežijeme ve strachu
Mnozí lidé mají  dojem, že se ohromně osvobodili od pout, když ztratili představu nebe, pekla, soudu, konce světa. Ale co se tím také stalo?
Tento svět a tento život se staly jediným, s čím lidé počítají. Tento svět - to je tato drancovaná, znečišťovaná a nemocná, ne příliš velká planeta.
Anebo dále - tento svět je neuvěřitelně prostorný, ale v podstatě mrazivě chladný, prázdný a v mnohém člověku nepřátelský nebo alespoň nevlídný či nebezpečný vesmír. Člověk dobře cítí, že víc než celý vesmír a celá planeta pro jeho spokojenost může znamenat lesík s rybníkem za vsí, malebné a milé místo, a aspoň jeden věrný člověk, který ho má rád. Ale obojí je nejisté, i toto minimum je ohroženo - divíme se, že strach je z nejvěrnějších průvodců v tomto civilizovaném světě a že mnohdy přerůstá do chorobných forem?
Jistě, najdou se lidé, kteří bezmezně věří člověku, přírodě, pokroku. Ale má-li člověk „oči k vidění“, nemůže přehlédnout, že všechny tři tyto prvky se ještě nikdy v dějinách nestaly univerzálním lékem, ba co více, že byly a jsou mnohdy zdrojem utrpení a nejistoty.

A co tedy křesťan a co slovo Boží? Nemohu si pomoci, ale slovo Boží nestraší. Ukazuje světlý bod i v té nejtemnější budoucnosti. Nedělá si však iluze o kvalitách tohoto světa. Boží slovo totiž, na rozdíl od mnoha dnešních lidí, zná větší svět, než je jen vesmír s naší planetou. Zná Boha a jeho „životní prostor“, do něhož člověk ani zlo nezasahují, zná nebe.
A nezná jen nebe nějak abstraktně, ale zná toho,
v němž nebe, tj. Boží království a  Boží blízkost, do světa přišlo - zná Syna člověka.
Ježíše ukřižovaného a vzkříšeného
.
Pro toho, kdo přijímá slovo Písma, nejsou vyhlídky světa ani růžové, ani beznadějné.
A současnost pro něho nemůže být jen plná strachu.
Ví, že se zlem a soužením, kterého se obává, počítá i Bůh.
Ale ví také, že Syn člověka přijde s mocí a slávou.
Že pošle své anděly a shromáždí své vyvolené.
Nikdo se tedy neztratí, a „vyvolení budou zářit jako zář oblohy a jako hvězdy na věčné časy“.

Věřící opravdu není pro své vědomí Boha, soudu, nebe, pekla, nesvobodný.
Naopak! Je osvobozován od strachu, a to mu umožňuje žít v tomto světě zodpovědně a lidsky důstojně.      
(podle P. Aleše Opatrného, www.pastorace.cz)

K reflexi – k zamyšlení:
1. Co ve mně vzbuzuje nejistotu a nedůvěru v budoucnost? Jsem nejistý v očekávání konce světa nebo to je pro mě nepřestavitelná a vzdálená myšlenka?
2. Jak rozumím tomu, že Bůh počítá se zlem, soužením? Jak se mohly stát součástí dějin světa, když existuje Boží vůle ke spáse lidí?

3. Uvědom si obsah vyznání „Tajemství víry“ a během týdne si je často opakuj 

„Tvou smrt zvěstujeme,
Tvé vzkříšení vyznáváme,
na Tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste!“