Zamyšlení na 4. neděli adventní

30.12.2012 12:16

Boží zaslíbení
Žijeme v době, která klade důraz na lidskou aktivitu, na lidský výkon. Ať chceme nebo nechceme, přenáší se to i na naše křesťanství. To je mnohdy, pokud je živé, křesťanstvím výkonu: musím udělat, snažit se, zlepšit, dokázat, vybudovat, přeměnit ... atd. Samá lidská aktivita. Mnohdy dobrá a nutná. Ale není to jediný prvek víry, o to teď jde. Existují skutečnosti výslovně biblické, uznávané jak
v židovství tak v křesťanství, a to Boží zaslíbení a Boží obdarování.

Něco, co si nemůžeme vyrobit, získat,
ale co můžeme přijmout.
dá se říci, že právě Boží zaslíbení je vždy první, lidská aktivita přichází až po něm jako odpověď, jako realizace toho, co Bůh slíbil a daroval.
Jestli tedy chceme skutečně jako křesťané vykonat v životě veliké věci, pak se musíme postavit do postoje Panny Marie. Ta postavila celý „výkon“ svého života na Božím zaslíbení.
„Ať se mi stane podle tvého slova!“- to je její odpověď na andělovo poselství o Božím slibu a daru.
Je to málo? Zdá se nám to moc pohodlné?
Je to všechno, protože Maria postavila na tento slib celý svůj další život. Jako matka „nemanželského“ dítěte riskovala ukamenování (protože Josefovi byla zasnoubena, tím pro něho vázána). Nemohla si naprosto představit, co ji čeká.
Přece však na Božím slibu postavila celou tuto lidsky nejistou budoucnost.
Alžběta jako největší uznání vyslovuje právě pochvalu této víry: „Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se ti splní to, co ti bylo řečeno od Pána“.
Ne tedy: „Blahoslavená nejvýkonnější, nejobětavější, nejušlechtilejší, nejvíc pracující...“ Ale: „Blahoslavená nejvíc věřící a nejvíc očekávající“.
Pro tento postoj se ovšem nestačí jen slovně nadchnout.
Je třeba se zeptat, co nám jakožto křesťanům a mně osobně Pán slíbil. Věřím tomu? Stavím na tom víc, než na své snaze? Jsem s Marií blahoslavený? Jestli ne, nestačí jen povzdech. Je třeba radikálně, tedy od kořene změnit zakotvení vlastního života.
Čas na to nikdo nemá neomezený.
Ale cesta víry je vždy otevřena.
(podle P. Aleše Opatrného, www.pastorace.cz)
K úvaze – k zamyšlení:
1. Co Bůh dal jako základní sliby pro můj život?
První je – jsi nesmrtelný, máš duši
druhý je - jsi mé dítě, přijal jsem tě za vlastní dítě skrze křest
třetí je – tvůj život má smysl, žiješ z lásky a pro lásku.
V modlitbě, ve ztišení za to poděkuji.
2. Pozvání ke konkrétnímu životnímu úkolu je vždy otázkou, která jde až následně.
Co tvoří podstatu mého života z víry? Nač se spoléhám? Poznávám Ježíše v „překvapivé podobě“?
3. Obyčejné skutečnosti, činnosti mého života jsou proměněny vírou, nadějí a láskou. Jak se to pozná?