Zamyšlení na 9. týden v mezidobí

10.06.2012 10:40

Tak Otec miloval svět, že dal svého Syna.
Tak Otec miloval svět, že dal svého Ducha.
Tak Otec miloval svět, že dal sebe sama -

v Synu a v Duchu.

Velikonoce jsou svátkem překypující Otcovy lásky, lásky tak veliké, že dává za nás svého jediného Syna. Takovou hodnotu měl každý z nás v očích Otce … A tato láska se "nevyčerpá" o Velikonocích, ale pokračuje o Letnicích - vyléváním Ducha Svatého. Dnešní slavnost je korunou Velikonoc i Letnic: nejen dar Syna, nejen dar Ducha, ale dokonce i Otce, tedy celé Trojice. Žádný z nás si v tento den nesmí připadat jako bezcenný, pohrdaný, nemilovaný. I kdyby všichni lidé měli jen slova znevážení a posměchu, i kdyby žádný člověk o mě nestál, tak Bůh o mě stojí.
Duch je někdy označen jako objetí Otce a Syna - právem, protože je tou láskou, která je spojuje.
A tímto objetím Bůh objímá i mě … Není to láska obyčejná, ale božská.
Může být skoro nemožné pochopit, ale hlavně přijmout, že Bůh mě může milovat v takové míře. Obzvlášť to může připadat neuvěřitelné tomu, kdo promarnil "velký majetek" (Božích darů), kdo se vydal na cestu do daleké země (pryč z Otcova domu), kdo poklesl až na zvířecí úroveň… úroveň prasat (viz Lk 15,11-32).
Ale i takového člověka Otec přijímá s otevřenou náručí -
s vroucím objetím !!!
Tím objetím je Duch svatý - objetí Otce a Syna. Až tak marnotratně se Otec vydává všanc, že nedává pouze nějaké dary (pokoj, radost), ale dokonce to, co je mu nejdražší a nejintimnější.
Se stejnou otevřeností a láskou, jakou Otec přijímá Syna, přijímá dokonce i mě.
To však není všechno.
Tentýž Duch uschopňuje i mě, abych přijímal,
ba objímal Otce i Syna

Duch totiž otevírá srdce, rozšiřuje jej, odbourává nedůvěru a strach.
Osvobozuje mě, abych otevíral své srdce … pro Otce, pro Syna. Může to vyznít paradoxně, ale zkušenost potvrzuje, že máme obrovské zábrany otevírat své nitro k bezvýhradnému přijetí Boha. Máme nedůvěru. Ale Duch Svatý nás učí důvěřovat … obejmout Boha. Vtahuje nás do samotného objetí mezi Synem a Otcem. A to nejen při modlitbě! Duch chce vtáhnout celou naši existenci (vztahy, práci, přání, plány, ale i hříchy - aby je totiž "spálil očišťujícím žárem svého ohně") do života Trojice.
Bůh chce v Duchu obejmout celou šíři našeho života, nejen "jeden výsek" ("v kostele"). Tak velkou cenu máme v Božích očích. Celý náš život (šedý? fádní?) chce Bůh proniknout, vybarvit, zbožštit … dát mu jiné rozměry - božské.

K reflexi – k zamyšlení:
1. Zůstaň dnes aspoň chvíli v úžasu
nad pozváním, darem, kterým je víra
a nabízený život  v Bohu.
2. V tomto textu jsou vyjmenovány různé dary,
které jsme dostali od Boha. Najdi je!
A za konkrétní dary můžeš Otci děkovat svými slovy.
3. Přímo na zlatém tácu dostáváš pozvání,
aby sis připomněl/a dar svého křtu:
byl jsi ponořen do samotného „srdce“ Trojice!
To proto, aby tvůj život byl "v Trojici"
- a abys svoje problémy a plány "ponořoval/a" (odevzdával/a)

do vody života, do životodárného Pramene,
do žhavého Plamene Ducha, který nespaluje, nýbrž očišťuje.      
(podle Angelo Scarano, www. pastorace.cz)