Zamyšlení na druhý vánoční týden

06.01.2013 17:20

Svatá Rodina – bezproblémová rodina?
Je asi dost běžné považovat za ideál křesťanské rodiny pokojný a vydařený život, nerušený nenadálými událostmi. „Pokojný život“ vnímáme jako znamení Božího požehnání.
Odlišný „ideál“ nám však ukazuje rodina nazaretská: její život nebyl vůbec jednoduchý. Ba naopak. Od začátku do konce problémy byly … a jaké.
Už jen „divné početí“: unesl to Josef se stoickým klidem? Ne tak úplně: chtěl přece Marii propustit. A pak úklady dítěti, únik do Egypta, návrat a opět strach o budoucnost. Problémy byly, skoro by se dalo říct, ještě větší než v mnoha jiných rodinách. Nepřehlédněme však, že Josef a Maria nikdy nenechávali svůj život „předurčit“ těmito nesnázemi, ale zůstávali otevřeni pro Boží cestu. Bůh totiž vytvářel cestu tam, kde nebyla cesta. Na Josefovi a Marii je sympatické to, že přes tíhu „neřešitelných“ potíží dokázali stát před Bohem a naslouchat mu. A nejen naslouchat, ale také přijmout jeho slovo do konkrétní životní situace. To není vůbec samozřejmé. Vždyť „v problému“ je velmi svůdné „prorazit si cestu sám“ a nechat Boha stranou.
V této rodině nebyl Bůh „hostem“, ale skutečným členem, který „měl co říct“ do konkrétních problémů a plánů. To se mohlo uskutečnit díky otevřenosti Marie i Josefa: oba vytvořili pro Boha prostor nejen „slovy“, ale hlavně jednoznačným postojem. Postavili Boha do středu své rodiny: od něj si nechali „nabourat“ vlastní plány (Maria a Josef zřejmě zpočátku počítali s „normálním manželstvím“). Bůh nepřinesl vždy „klid“ do jejích životů: ani na začátku, ani později. Vždyť potulný kazatel z Nazareta vytvářel často „problémy“ rodičům: nechoval se zrovna jako syn, který by jim „dělal samou radost“. Které rodiče by potěšilo, kdyby ztratili syna a teprve po třech dnech ho našli
v chrámu? A koho by nezarazila odpověď „copak jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce“
(Lk 2,49)? Kterou matku by potěšilo, že syn upřednostňuje učedníky (srv. Mt 12,46-50)? A která matka by viděla s nadšením, jak vlastní syn umírá hanebnou smrtí na kříži?
Rodině nazaretské nebyl přisouzen lehký život, ale zato požehnaný: už samotná Maria chválí Boha za jeho divy v Magnifikat. A právě toto vědomí Boží blízkosti dodávalo Svaté Rodině sílu přestát všechny nepříjemnosti. V těžkostech se Bůh osvědčil jako „Bůh s námi“, jako Bůh, který nenechává tonout „v bahně“ problémů, ale podává svoji pomocnou ruku.
Bůh „Emanuel“ je stejný pro nazaretskou rodinu jako pro nás: včera jako dnes.
(podle P. Angelo Scarano, www.pastorace.cz)

K úvaze – k zamyšlení:
1. Jaké místo má Bůh v našem rodinném životě?
    Je jen „vzácným“ hostem, jako třeba při nedělní bohoslužbě?
2. Počítám s tím, že Bůh „může mít konkrétní záměry“ s mojí/naší rodinou?

3. Základem dobrých rodinných vztahů je přijetí Božího daru: povolání, milosrdenství, lásky. Pokud přijímám konkrétní projevy Boží lásky, pak snadněji budu prokazovat lásku svým nejbližším.