Zamyšlení na třetí vánoční týden

13.01.2013 11:50

V temnotě září světlo
Ti, kdo přebývali v temnotě noci, spatřili Pána, zrozeného z Marie, slunce spásy, které svými paprsky ozařuje celý svět. My všichni, kteří jsme jako potomci Adamovi byli dosud nazí, přicházíme k němu, abychom se do něj oblékli a u něj se zahřáli.
Vždyť proto jsi přišel, proto ses zjevil, ó nedostupné světlo, abys oblékl nahé a zazářil těm, kdo přebývají v temnotách.
Bůh nepohrdl člověkem, který byl podloudně připraven o ráj a ztratil šaty, jež mu utkal sám Bůh. Znovu mu jde vstříc a svým svatým hlasem volá tohoto nešťastníka: „Kde jsi, Adame? Už se neskrývej: chci tě vidět, přestože jsi nahý a ubohý. Už se nestyď, vždyť jsem se ti stal podobným. Přestože jsi velmi toužil stát se Bohem, svými silami jsi to nedokázal.
Já jsem se nyní dobrovolně stal člověkem.
Přijď ke mně a poznej mě, abys mohl říci:
Přišel jsi, zjevil ses, ó neproniknutelné světlo“

(Romanos Melodos).
(podle P. Angelo Scarano, www.pastorace.cz)

Bůh se stará
Zkušenosti ukazují, že Bůh dává i dnes své hvězdy, které vedou ke Kristu. Dělá před očima jednotlivců nebo skupinek (ale ne davu!) svá znamení jako před učedníky v Káně, takže mohou v Ježíše uvěřit. Prohlašuje ve své církvi podobně jako u Jordánu, že Ježíš je jeho milovaný Syn, plný Ducha, a že je nanejvýš dobré poslouchat ho. Bůh zjevuje svou slávu, ale my musíme být dotčeni sami nebo musíme sami vidět zblízka dnešní mágy, Jany Křtitele nebo učedníky, abychom tuto slávu živě zaregistrovali.
Snad nejdůležitějším je ale vědět, že se Bůh stále stará. Že šťastné i nešťastné životní příhody, druzí lidé atd., mohou být hvězdou, znamením, které člověka přivede ke Kristu, k víře. Hvězda je tu ovšem jen na čas, pak se ztratí, byť by zářila sebevíc. Dav od Jordánu se rozejde, svatba skončí, víno se vypije... Ale kdo nalezl Krista, ten už tohle všechno nepotřebuje. Boží sláva v Kristu se ho dotkla, vstoupila do jeho života. Zbývá tedy zaradovat se a s Ježíšem chodit dalším životem. A pokud náhodou my někomu sloužíme jako hvězda, nesmíme sami zapomenout, že tato naše úloha je důležitá, ale jen přechodná. Hvězda mizí, Kristus - byl-li nalezen - zůstává navěky.
Bůh se stará.
I prostřednictvím nás lidí. Neustále a věrně.
(podle P. Aleše Opatrného, www.pastorace.cz)
K úvaze – k zamyšlení:
1. Věřím, že i v mé skličující tmě může Kristus zazářit?
Uvěřím, že jeho světlo je silnější než moje temnoty?
2. Mám odvahu pojmenovat ty své temnoty i temnoty ostatních, do kterých má vstoupit Kristovo světlo?
3. Nezaměňuji význam cílů svého života?
Jdu za hvězdou štěstí nebo za Ježíšem Kristem?