Zamyšlení na týden z 5. neděle velikonoční

05.05.2013 20:02

Milovat bez míry a bez konce
Jak jsem já miloval vás, tak i vy se milujte navzájem.“  To je těžká věc!
Jistě, nabízí se tu témata jako úcta, tolerance, přijetí, laskavost…. ale to je ještě málo. To zůstává „pod evangelní laťkou“. Slovy F. Nietsche, to vše by bylo „lidské, příliš lidské“. Ne že by evangelní láska nezahrnovala určitou lidskou dimenzi, jenže tato láska-agape je ještě větší a hlubší – dalo by se říct, že je nad-lidská. Ano, převyšuje lidská měřítka, protože co oko nevidělo a ucho neslyšelo, to Bůh ukázal nám – a žádá od nás.
Tedy lásku skutečně božskou.
Je skutečně těžké mluvit o tom, co stejně nepochopíme, pokud jsme to neviděli či nepostřehli aspoň letmo. Jak napodobit a žít to, co neznáme?
Ale přece jen o tom „má smysl“ mluvit, protože je naděje, že slova otevřou srdce, zažehnou jiskru Boží agape  - lásky nepodmíněné, nezištné.
Tak především… milovat jako Kristus neznamená udělat co nejvíc skutků. Nežádá se totiž kvantita, ale kvalita. O tom krásně mluví jiný evangelní text, o daru vdovy – mnozí dali do chrámové pokladničky velké obnosy, vdova jen pár drobných, a přece dala víc. Ona totiž dala ve skutečnosti víc, i když málo – protože dala „ze sebe“, ne z nadbytku.
Je možné rozdat všechen majetek, vydat sám sebe k upálení… a přitom nemít lásku!
(srov. 1 Kor 13,3)
Milovat druhé jako Kristus znamená paradoxně nejprve přijmout, že Kristus právě mě (a ne ty druhé kolem mě) má rád, přijímá. Že právě kvůli mně dal svůj život (ne čas, peníze, majetek). Že i kdyby nebyl žádný jiný člověk, tak jen kvůli mně, jen kvůli mně by podstoupil celou tu Kalvárii. A přijmout, že tento Ježíš mě má rád stejně intenzivně jako tenkrát… že jeho srdce tluče pro mě stejně jako při poslední večeři.

Čím víc chápu tuto Ježíšovu vydanost (ne ve prospěch nějaké neosobní masy, ale pro mě), čím víc se nechávám prostoupit vědomím, že jsem milovaný (a ne opovrhovaný), pak tím víc jsem schopný se dávat druhým. Nikdo totiž nedá, co nemá…. Milovat jako Ježíš znamená mít druhé rád… stejnou kvalitou – není důležitá kvantita (skutků), ale kvalita.
Ve stejném duchu můžeme chápat i výrok od Pauline Jaricot:
Milovat bez míry a bez konce“.
Prostě božsky…
(P. Angelo Scarano, www.pastorace.cz)

 

Není nic snazšího (a neužitečnějšího), než mluvit a mluvit o tom, jak se máme milovat. Ježíš sám nejprve přiváděl lidi k zážitku lásky Boží („Synu, odpouštějí se ti hříchy!“, „Zachee, pojď rychle dolů“, atd.), sám dal svůj život v sázku, než aby jen mluvil o tom, že je třeba se navzájem milovat. Ostatně nelze zapomenout na to, že schopnost mít lásku k druhým je podmíněna určitým osobnostním vyzráním člověka, není to jen něco, co podle opakovaných výzev mohou lidé nacvičit. A toto vyzrání také roste z osobního poznávání Boží lásky k nám. Láska podle evangelia není nevědomá a slepá. Souvisí jistě i s poznáním. Nicméně láska v Ježíšově stylu nestojí na deklarované pravdě, ale na pravdivém postoji: Ježíš je rozhodnut stát a být zde pro své bližní a to i za cenu smrti. A je rozhodnut milovat i tenkrát, když jeho láska není ani chápána ani opětována. Plná láska vyžaduje plné odhodlání k chudobě - a snášení chudoby. A to nejen materiální. Jinak se může stát frází, zástěrkou nebo dobře maskovaným násilím a manipulací s člověkem.            
(P. Aleš Opatrný, www.pastorace.cz)