Zamyšlení z 1. neděle adventní

01.12.2013 11:29

Zloděj?
I pro mnohé z nás toto adventní období přichází "nečekaně jako zloděj": dostali jsme se do určitého koloběhu povinností a starostí, které nás uspaly a uvedly do letargie.
Letargie nezájmu "o něco dalšího", které přece jen nemůžeme pojmout do svého života, tak naplněného od rána do večera. Nezájmu "o něco nečekaného a nového", protože jsme si dokázali vytvořit "fungující životní styl", denní či týdenní rozvržení úkolů.
To "nečekané" by mohlo přinést zmatek, chaos, nejistotu v našem zaběhlém systému!
A proto tento advent může být nepohodlný: vyzývá nás, abychom se odpoutali od "svých systémů", od svých běžných schémat uvažování. Vyzývá nás k přehodnocení žebříků vlastních "problémů": nejdůležitějším problémem nejsou ty běžné každodenní starosti, ale připravenost na příchod onoho "zloděje". Shon a hektičnost vytlačily tento problém na vedlejší kolej, pokud ne úplně: "zloděj" nepřichází, buďme nohama na zemi, žijme přítomnost!
Advent najednou převrací naše "rozumné" priority. Zní adventní hlas výzvy: On přichází! Nečekaný a nepohodlný zloděj přichází! A nejen že přijde "jednou", ale dokonce už teď!

Někteří z nás už asi měli nepříjemnou zkušenost se zloději: nečekaně byli okradeni v obchodě či v autobuse. Znenadání a náhle. Stejně tak nečekaně přichází "onen zloděj": najednou, bez upozornění. Přibližuje se pokradmo, potichu. Jeho příchod se nedá předem odhadnout. Jeho přítomnost bývá nepovšimnuta. Kdo nevnímá "přítomnost zloděje", nechává se okrást! Okrást ne jeho obratnou rukou, jako spíš vlastní netečností: on totiž nepřichází, aby okradl, ale aby obohatil. Může se však nechat obohatit jen ten, kdo má otevřené oči a otevřenou ruku. On se k nám přibližuje při běžných událostech: když kráčíme po ulici či nakupujeme v obchodě, když sledujeme televizi či mluvíme s dětmi. Necháme se okrást?
(podle P. Angelo Scarano, pastorace.cz)

Otázky
Izaiášova prorocká vize vzbuzuje otázky: Pokud Mesiáš opravdu už přišel a pokud opravdu už nastala jeho doba, jak to, že si národy ještě nezkuly své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože? Jak to, že se pořád nové a nové generace učí válce a národ proti národu i člověk proti člověku pořád zvedá ne meče, ale ty nejmodernější ničivé zbraně?

Tyto otázky jsou oprávněné a je třeba na ně hledat odpovědi. Předchází jim však ještě několik dalších otázek: Stojí Hospodinův dům opravdu pevně na vrcholu hor? Patří Hospodinu první místo v životě jednotlivců i společnosti? Putujeme všichni za Hospodinem a toužíme po tom, aby nás on učil svým cestám? Nasloucháme Hospodinovu slovu a chodíme po jeho stezkách? Chodíme v Hospodinově světle? Každý, kdo poctivě odpoví na tyto otázky, už asi tuší, proč jsou ještě pořád v módě spíš meče a kopí než radlice a vinařské nože.                                        
(e-neděle, www.paulinky.cz)