Zamyšlení z 12. neděle v mezidobí

24.06.2013 17:20

Mé „ale ...“
Vyznávám, že chci jít za tebou
- ale jen za tu cenu, že mě to nebude nic stát.
Dávám ti všechno
- ale jen do té doby, dokud nebudeš ode mě nic chtít.
Dávám ti všechno
- ale zároveň nechci nic ztratit.
Chci jít kamkoli s tebou
- ale jen do té doby, dokud se „mi to bude líbit“ – a dokud budeme kráčet „po stezkách mých“.
Chci, Pane, konat všechno, co chceš ty
- ale jen pokud tvoje vůle bude „podle představ mých“.
Chci jít za tebou
- ale jen pokud ty budeš kráčet za mnou.
Chci druhým vyznávat, že ty jsi ten jediný Zachránce
- ale jen pokud nesklidím výsměch a úšklebky.

Stejně jako Petr bych moc rád, abys v mém životě byl „úspěšný divotvůrce“, s kterým se mi bude všechno dařit – v práci, doma, v osobním životě. Ten, který mě ochrání od nemocí, temnoty a tápání. Ten, který požehná mé rodině, který vlije harmonii do mého vztahu k partnerovi.
A přesto vidím, že stále znovu „musím odevzdávat své představy“ o svém životě  - a kráčet za tebou.                                                       
(podle P.Angelo Scarano, www.pastorace.cz)

Jsme stále v ohrožení vidět Ježíše jako jakéhosi hrdinu z našich akčních televizních seriálů, který vždy porazí zlo sám nezraněn. Ale Pán jde jinou cestou. Skutečné Zlo je spojeno velmi hluboce s člověkem. Tady nepomůže jen zázrak či chytrost. Zde je třeba osobní oběť, vydanost až do krajnosti… Ale pochopí to učedníci? Jejich zájem je zatím soustředěn na jedinečného mistra, který si vždy ví rady…
A co my, porozumíme, oč se tu jedná?              
(nedělní liturgie, www.pastorace.cz)

V modlitbě o samotě Ježíš realizuje svůj synovský vztah k Otci. V jednom takovém okamžiku blízkosti, důvěry a odevzdanosti, zasvěcuje Ježíš jeho učedníky do svého vnitřního života, dává se jim poznat. Činí tak postupně, neboť to, co jim chce sdělit, se týká i jich. On ví, že pro ně nebude lehké to přijmout. Otáže se jich: „Za koho mě lidé pokládají?“ Odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků.“ Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr odpověděl: „Za Božího Mesiáše!“ Petr nechal zase jednou hovořit srdce, nevěděl, co říká. Postupně však pochopí, že Ježíš musí jít touto cestou, že to je jeho povolání. A pochopí, že v Ježíšově cestě je předznamenaná i cesta jeho samotného. Ta cesta Kristova povolání zní „že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen.“ I Ježíš má tedy své povolání, svou cestu, kterou musí jít. Je to cesta sebezáporu a kříže, a zve nás mu nás následovat Jej na této cestě. Nic nezakrývá, nevyrábí na nás chytáky, neklame nás, jako se klame v předvolební kampani. Říká nám na rovinu: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě“. Mohlo by nás to vyděsit a chtít říct Pánovi:
„Teď už je nám to s Tebou příliš nebezpečné. Vždyť tady jde o kariéru, o zdraví.“
Ano, jde o život a to o život věčný.                                 
(P. Richard Čemus, www.radiovaticana.cz)