Zamyšlení z 13. neděle v mezidobí

30.06.2013 13:38

Následování – jít přímou cestou
Když jsem byl mladší, můj bratr mi říkával: „Ty nemáš vůli. Máš slabou vůli“. A to byla pravda. Jenže kdo z nás může prohlásit, že má dostatečně silnou vůli? Ježíš to o sobě mohl říci – „pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma“. A to ne na obyčejný výlet či zbožnou pouť, ale především na veřejnou potupu, odmítnutí, ztrapnění před lidmi (i před těmi, kteří Ježíše přijímali a „oslavovali“) a totální krach – smrt. Ježíš jasně říká tomuto údělu „ano, Otče“. Jakoby v tuto chvíli naplňoval odvážná slova vyslovená snoubenci při manželském slibu: „chci s tebou snášet všechno zlé až do konce“.
Ježíš se pevně rozhodl vykročit na tuto cestu bezmezné věrnosti vůči Otci.
Bezpodmínečná věrnost (a doprovázení milovaného také v temných chvílích) má své kouzlo (a tím milovaným může být partner, nebo samotný Kristus), právě protože to vyžaduje hrdinství, vydání sebe sama… až do krajnosti. O takové věrnosti platí slova Antoine de Saint-Exupéryho: „Kdo doopravdy jde, rozdírá si kolena o trní a klouzající suť… ani jediného kroku není ušetřen“. Je přitažlivé kráčet i za takovou cenu se svým milovaným. Pokud nám „tento milovaný“ za to stojí…
V tom je právě jádro celého problému následování Krista.
Takové následování je „vážná věc“. Vyžaduje člověka celého – ne polovičního (tím méně polovičatého). Dnešní Ježíšovy rozhodné nároky (a nekompromisní) nás asi odradí, polekají (kdo to může udělat?). Naštěstí je tu pro každého trochu jiná podoba následování (ne každý je povolán na misie do daleké země nebo do kláštera s přísnou klauzurou). Pro každého je však společné jasné ano: „chci s tebou snášet všechno zlé, chci ti dát všechno“. Ježíš svými nekompromisními nároky (které mají pro každého trochu jinou podobu, vždyť uvedené výroky byly vyřčeny konkrétním lidem, nebyly adresovány všeobecně všem) nám usnadňuje cestu. Vždyť je náročné a vysilující poskakovat na obě strany (chvíli „za Kristem“ a chvíli „za svým sobectvím“).  Je jednodušší jít přímou cestou. Rozhodnout se pro takovou „přímou“ cestu je těžké na začátku, avšak po rozhodnutí se zakouší úžasná svoboda… a lehkost (skoro vznášení se na orlích křídlech). Jak poznamenal P. Raniero Cantalamessa, OFM Cap.: „Ježíšova cesta je úzká pro začátečníka, ale široká pro pokročilého“.
Jak dlouho tedy budeš poskakovat na obě strany?
(podle P.Angelo Scarano, www.pastorace.cz)

Rozhodnout se
Když něco začíná, býváme nadšeni, těšíme se nebo očekáváme velké věci.
Prvním předpokladem je však rozhodnout se.
U maličkostí to může být snadné, ale vydat se do života s Bohem? To znamená, že přesně nevíme, kudy a kam cesta povede. Dokonce se někdy může zdát, že to je nebezpečné.
Ano, jít s Bohem může být nebezpečné. Ovšem během této cesty učedníci nejen objevují Boží moudrost, jeho pohled na svět… Ale především oni sami zakusí Boha v plné síle, a to je bude proměňovat.
Kdo o Bohu jen poslouchá, ale nikdy s ním nevyjde na cestu, nemůže naplno objevit, kým Bůh skutečně je.         
(nedělní liturgie, www.pastorace.cz)