Zamyšlení z 16. neděle v mezidobí

21.07.2013 11:04

Cesta učednictví
Marta dělala opravdu dobrou věc, když se starala o hosta. V Izraeli to byla přímo svatá povinnost! A přece je v příběhu evangelia pokáraná a mnohem lépe dopadne Marie, která jakoby nedělá nic.
Ježíš mluví o údělu, který jí nikdo nevezme. To nemůže být nicotná věc. Co si tedy vybrala Marie? Čteme, že se posadila Pánu k nohám a poslouchala. To není řeč o někom, kdo si udělá život pohodlným. Sedět u nohou mistra - rabbiho a poslouchat v židovském světě znamená být v pozici učedníka. A to naše evangelium zdůrazňuje: Marta se starala o hosta. To je nepochybně dobrá věc. Ale Marie se stala učedníci hosta - Ježíše. A to je věc ještě větší, než naplnění opravdu posvátné povinnosti služby hostu. To je to nejlepší, co člověk může udělat a má to pro něho také dalekosáhlé účinky: získává úděl, který mu nebude odňat. Být Ježíšovým učedníkem totiž znamená brát vážně jeho slovo, udělat ho součástí svého života, žít ho a svěřit se mu. Znamená to, že Ježíšovo slovo potom proměňuje můj život, pokud to slovo opravdu chápu jako učedník. Učedník není ten, kdo se jen něco naučí a dovede to opakovat, zná to. Učedník se svým mistrem chodí, snaží se žít jeho způsobem života, být tam, kde je on. K tomu jsme povoláni!
Nesmíme ovšem pro jeden úryvek evangelia zapomenout na jiný. Vzpomeňme na podobenství o milosrdném Samařanu, které jsme slyšeli minulý týden. Žádná posvátná služba, žádné vznešené poslání nemá přednost před nutnou povinností pomoci potřebnému a bezmocnému bližnímu. Přesně to se můžeme naučit u Ježíše. Ježíš miloval svého Otce v nebi a chtěl pro něho na zemi tu největší úctu. A vzdával mu ji tak, že miloval lidi až k smrti, že jim sloužil ne za cenu jen nějakých vynaložených, třeba velkých finančních prostředků, ale že jim sloužil za cenu vlastního života. Existuje obraz, kde je Ježíš namalován jako Samařan, který se sám položí pod zraněného a sám ho vlastním tělem zdvíhá. To je přesně pozice Ježíšova: ne nad námi hříšníky, ale pod námi, jako ten, kdo nás zvedá a nese. Pastýř s ovcí na ramenou. Podobným způsobem máme přistupovat k lidem. Realizovat přikázání o lásce k bližnímu po způsobu Ježíšova učedníka. Toho, kdo neudrobuje jen nějaké drobečky dobroty, ale kdo celým životem, celým bytím naslouchá nebeskému Otci a kdo je ochoten nést svého bližního třeba vlastními silami, je-li to potřeba a je-li toho schopen. Být Ježíšovým učedníkem prostě znamená vstoupit do hry života celý. A cele při tom patřit Bohu. Není to zrovna nejlehčí. Ale je to člověku přiměřené. Učedníky Ježíšovými budeme vždy, celou naši pozemskou poutí. Cesta učednictví nás promění. Pomalu, ale jistě.                                              
(podle P. Aleš Opatrný, www.pastorace.cz)