Zamyšlení z 16. neděle v mezidobí

20.07.2014 07:22

Kvas Božího království  
 
Trochu kvasu všechno těsto prokvasí“ (1 Kor 5,6). Tato zkušenost je nám důvěrně známá z běžného života, a proto bychom ji ani nemuseli číst v Bibli. Kvas symbolizující něco velmi nepatrného má tu zvláštní vlastnost, že prokvasí i velké množství těsta. Z tohoto důvodu je v Bibli oblíbeným symbolem jak „zla“ (hříchu), tak i „dobra“ (Božího království přítomného v Kristových slovech a činech).
    Velmi často žasneme nad tím, jak sdělovací prostředky mohou formovat myšlení dětí i dospělých, jak mohou „prokvasit“ jejich uvažování a chování (ne vždy se jedná o „kvas“ vysloveně špatný, ale leckdy tomu tak je). Tuto neděli jsme vybízeni, abychom vyvážili „fascinaci kvasem světa“ - a zaměřili svůj pohled na kvas Božího království. Právě podobenství o kvasu může velmi silně promlouvat k nám žijícím v české zemi, kde je evangelium zatím jen malým kvasem, často nepovšimnutým. Nebyli bychom v pravdě, kdybychom si mysleli, že je to jen kvásek, který nic neprokvasil. Nezapomeňme na všechny generace křesťanů nebo na stopy křesťanství v našem kulturním dědictví. Ale na druhou stranu není to ani kvas, který už prokvasil celé těsto.
    Podobenství o kvasu nás ujišťuje, že Kristova přítomnost je účinná a „pracuje“, třebas skrytě. A co víc: je to kvas účinný, který má v sobě „sílu“ prokvasit celé těsto - nejen nějakou jeho část. Celý náš život! Náš mikrosvět: naše myšlení (kolikrát stereotypní?), jednání, vztahy (někdy velmi narušené), i makrosvět: svět kultury, politiky, ekonomie...
    Toto velmi prostinké podobenství nás vyvádí z ducha poraženectví, že kvas zla nezadržitelně prokvasí naši společnost: je tu totiž také jiný kvas, možná méně nápadný, ale zato velmi účinný.
    Podobenství o kvasu je pro nás především povzbuzením, že Kristovo slovo může prokvasit opravdu všechno (i ty sebevíc beznadějné lidi či oblasti naší společnosti). Na nás je, abychom nechali působit tento kvas již přítomný v nás: nechali „prokvasit“ čili prostoupit a proměnit celou síť našich vztahů …                                                                                                                                       
(podle P. Angelo Scarano, www. pastorace.cz)

Důvěřovat v Boží moc

   V Matoušově evangeliu zaznívá mnohokrát různým způsobem svědectví „Boží království je už zde“ Nemusíte na ně déle čekat, přichází a uskutečňuje se už nyní tím, že na zemi jednáte, jak to odpovídá království. Nemusíte hledat nějaké mimořádnosti, ale zároveň se nesmíte spokojit s tím, že byste jednali jako doposud, protože nebeské království se řídí podle jiných zákonů, než těmi, podle kterých jste doposud utvářeli svůj život. Musíte například ve svém jednání myslet na to, že s nebeským královstvím je to jako s člověkem, mezi jehož dobrá semena nasel nepřítel plevel (Mt 13,24-31). Každý z posluchačů mohl jednoznačně pochopit, že Ježíš odmítl všechny pokusy odstranit násilně plevel mezi námi, i když jeho existence jistě neodpovídá Boží vůli.
   Přítomnost nebeského království v našem světě závisí podle Matoušova podání na důvěře, kterou projevujeme našemu Pánu. Tato důvěra vede až do té míry, že se odvážíme nechat růst i plevel, protože je lepší riskovat přítomnost zla než riskovat vytržení dobrého obilí.
   Ježíšova výzva k odvaze, která vyplývá z důvěry v moc Boží milosti, je společná v podobenství o kvasu i o hořčičném zrnku. Nejde jen o vnitřní či vnější vývoj zbožnosti či církve, nýbrž o zdůraznění Boží moci, jež přivede vše dobré z nepatrných začátků k úžasné velikosti. Často se v dnešní době zdá, že Boží věc je ztracena, proto nám Pán zdůrazňuje:  Nebojte se! I kdyby byly nepatrné moje i vaše začátky v Božím království, nakonec vítězí Boží věc.                                                                       
(P. Marek Dunda, www. biblickedilo.cz)