Zamyšlení z 18. neděle v mezidobí

04.08.2013 11:21

Chtivost se nenasytí

Je zvláštní, že Ježíš ve sporu bratří v evangeliu nezasahuje.
Přitom je možné, že ten člověk „měl právo“ na svůj podíl.
Ježíš neříká, že se svého podílu má vzdát, ale že je třeba se vzdát chtivosti.
Protože chtivost je taková „černá díra“, která pohlcuje a nenasytně vysává. Nenasytně. Chtivost se nenasytí, tím méně ty sám. Její heslo je „dej, dej“ – a nikdy neříká dost (podobně jako v knize Přísloví 30,15 „Upír má dvě dcery: "Dej! Dej!"“).
Dalo by se říct, že se nemáme bát zlodějů a zlodějíčků, ale… zloděje v nás, té pijavice, která má jméno chtivost. Její cíl je nesmyslně kumulovat.

A přitom jsme tady na zemi dočasně, protože jsme jen poutníci, turisté:
Jistý bohatý turista přenocoval v kartuziánském klášteře.
Udiven strohou výbavou cely se zeptal svého bratra průvodce:
„Kde máte nábytek?“
„A kde máte vy, vážený pane, svůj nábytek?“, odpověděl mnich úmyslně na otázku otázkou.
„Já? Já tudy přece projíždím“.
„No právě“, odpověděl řeholník, „my jsme tu také pouze na cestě“.


Existuje však i další důvod, proč je bláznovstvím vkládat svou naději v majetek:
Jednou se zeptali známého milionáře Rockefellera: „Kolik musí mít člověk peněz, aby byl šťastný?“ Odpověď zněla: „O něco víc, než právě má.“
Pěkné, ne?

Pokud je chtivost jen černou dírou, proč děláme tu šílenou hloupost, že žijeme podle její taktovky? Předně... chtivost je taková pijavice, která je pevně přisátá a jen tak se nechce odtrhnout. Houževnatá.
Řečeno jinak – chtivost je závislost.
Čím víc chtivý člověk dostává, tím víc chce“, říká sv. Terezie z Avily.

Chtivost „se hlásí“, když v našem životě vládne chaos. Je to projev rozladěnosti. Dále nás může mást, že „chtít“ je přirozené, máme k tomu sklon – avšak nepřirozené je podlehnout chtění (tj. chtivosti)!
Chtivost je ukazatelem „vakua“, bezvodé žíznivé pouště v nás. Tato poušť se nepromění v životodárnou zahradu, dokud není svlažena rosou Ducha svatého.
Prostě – chtivost je jakoby křikem duše: „Bože, potřebuji tebe, jen ty mě můžeš naplnit“.
A bláznivý, nerozumný (nechápající, bez rozumu) je ten, kdo nerozumí tomuto „zakódovanému“ volání a vrhá se „bez-hlavě“ (ano, opravdu bláznivě) cestou konzumu a užívání si.
Jsi blázen… To není odborný posudek psychiatra o tvém duševním stavu, ani tě nikdo nenapadá! Kupodivu tuto větu bys mohl teď slyšet od Boha! A pokud „ti to patří“, tak se jí nemusíš bát – Bůh tě nesráží, neponižuje.
Pokud je jeho výchova někdy náročná, pak jen k tvému dobru. Cožpak není dobré vědět, že stavíš svůj život na písku, „vzhůru nohama“?! Cožpak bys nebyl vděčný za varování, že kráčíš přímo do propasti?!            
(podle www.pastorace.cz)