Zamyšlení z 19. neděle v mezidobí

12.08.2013 09:59

Čekat na Ježíše
Co je tvůj poklad? Co je pro tebe nejcennější?
Ve světle evangelia to můžeš poznat snadno podle toho, kde je tvoje srdce:
Na co myslíš? O co „ti jde“? Jaké máš pohnutky?
Pořád myslíš na nové auto? Na dovolenou?
A jestliže je tvým pokladem manžel/manželka, pak je jasné, že „budeš na něj myslet“, budeš nedočkavá/nedočkavý, kdy se konečně vrátí – a případně připravíš pro něj dobrou večeři nebo pro ni vše uklidíš a krásně upravíš.
A pokud je pokladem Ježíš? Pak na něj čekáš.
Pak voláš: „Přijď, Pane Ježíši“.
Pak svědomitě posloucháš jeho evangelium a usiluješ o to podle toho žít: a sloužíš i druhým.
Pokud Ježíš není tvým pokladem, pak jednáš necitlivě vůči bližním („biješ je“ – srv. verš 45), zneužíváš svého postavení, považuješ druhé (partnera, spolupracovníky ve farnosti, přátele) za „nástroj“ k uskutečnění svých plánů…
Možná někdy v minulosti padlo rozhodnutí žít pro Pána a pro druhé (třeba pro svou rodinu). Ale pak dny ubíhaly, světlo z evangelia („je to jasné, takhle mám žít!“) bylo vystřídané nocí zmatku, chaosu, propadání nějaké závislosti.
Toto pak zatížilo tvoje nitro, které nebylo schopné toužit po Pánu. Vždyť nikdo nemůže sloužit dvěma pánům (věcem a Bohu).
Jak projít temnotou noci, bezútěšného hledání?
„Vstanu a půjdu hledat toho, kterého miluje má duše“ (Pís 3,1).
Vstát z pádů, vstát z porážek, vstát ze zraňujících konfliktů.
Vstát a hledat, vytrvale volat:

„Přijď, Pane Ježíši,
ty, kterého národy očekávají,
a potěš nás svou blízkostí.
Přijď ty, lesku Boží nádhery,
ty, sílo a moudrosti Boží:
Proměň noc našeho života v den
a dej světlo našim očím.“
(Sv. Bernard z Clairvaux)                                                                                    
(podle www.pastorace.cz)


Duchovní ale neznamená nematerielní, neviditelný, opak toho, co vidíme.
Duchovní“ – to znamená mít duši i tělo prosáknuté Duchem svatým.
Žádá-li od nás Pán neustále bdít, nespat, být stále ve střehu, soustředěn a připraven jako běžec, který čeká na výstřel ke startu, odevzdat mu veškeré vlastnictví a jmění, nemyslet na zítřek a žít radikálně v přítomnosti Boží, tak žádá věci lidsky nemožné. Tak jako laserové paprsky, spjaté do svazku, jsou tou nejostřejší pilou, tak i Duch sv. v nás mobilizuje a harmonizuje všechny síly, o kterých jsme možná nic netušili, takže pak zíráme, jakou moc má naše modlitba. Životní substance nám mohou být odňaty, můžeme ztratit všechna hmotná zabezpečení, přesto nezahyneme.
Benedikt XVI. v encyklice Spe salvi podtrhuje, že toto je
okamžik zkušenosti víry, která čerpá ze skrytých zdrojů Božích.
Musíme však naše srdce zklidnit, aby tyto nové životní zdroje našlo.                                      
(P. Richard Čemus, www.radiovaticana.cz)