Zamyšlení z 2. neděle adventní

09.12.2013 09:20

Naše představy a pravda
Sekera je přiložena ke stromu… mohou tato slova vzbudit radostné očekávání „přicházejícího“? Nevyvolají spíš odpor, strach, útěk?
Jan Křtitel se těmito slovy snažil vyburcovat lid k obrácení, k přípravě cesty pro Mesiáše. Ačkoli to byl prorok, ba dokonce víc než prorok, jeho slova byla také odrazem tehdejších představ: Pán přijde a hned se vypořádá se vším, nastolí okamžitý pořádek, vymýtí zlé, přinese slávu Izraeli. Jan Křtitel, ačkoli byl největší mezi narozenými ze ženy, neměl „plný vhled“ do Božích plánů spásy, které se ukázaly teprve Ježíšovým příchodem. Kristus nakonec ukázal evangelium v jiném světle, a tak zároveň poopravil jeho „zkreslené“ představy. On totiž svým příchodem přinesl veškerou novost, novost tak radikální, že ani Jan Křtitel, největší prorok, nemohl mít odpovídající představu: mohl o ní mít jen matné tušení, promíchané navíc s falešnými představami. A nad tím bychom uvažovat i dále: mnohá slova proroků o mesiánské době jsou jen stínem skutečnosti, kterou přinesl Kristus. On je převyšuje, i když se nám to ještě „nejeví“, protože dosud čekáme na jasné vyzáření jeho slávy. Jeho dary převyšují „přislíbená mesiánská dobra“, i když se nám někdy zdá pravý opak. Ale jeho cesty jsou jiné než naše, jsou to cesty božské.
Přece jen Jan Křtitel měl pravdu: Kristus odděluje zrno od plev, očišťuje ohněm, přináší „slávu“, avšak jiným způsobem, než si on představoval. Kristus sice očišťuje ohněm, ale nespaluje hříšníky, ale hřích. Slovem a činem očišťuje od hříchu a ode všech jeho důsledků: od nemoci, od spoutanosti, od smrti. A opět: ne hned, jak si představoval „předchůdce Páně“, ale postupně. A v tom bychom i my mohli pocítit určitou obtíž: rádi bychom „měli hned“, podle svých představ. Ale Kristus jedná jinak: nevyplnil představy Křtitele, nevyplní ani naše. Ale zato se můžeme spolehnout, že vyplní „naše představy“ mnohem skvělejším způsobem, než bychom očekávali. Skvělejším způsobem, ba dokonce božským. Na naší představě o Kristu závisí i naše očekávání, naše „obrácení“, naše motivace: strach či radost? Uzavřenost či otevřenost? Spěchání vstříc nebo útěk?                                                           
(podle P. Angelo Scarano, pastorace.cz)

----------------------------------------------------------------
Mírně nebo dravě?
Je pozoruhodné, že prorok Izaiáš poukazuje na křehkou ratolest a mladý výhonek právě tehdy, když se zájem národa soustřeďuje pouze na moc a upevnění říše za každou cenu,
i za cenu pochybných spojenectví. Izaiáš zmiňuje prospěch chudých a pokorných
v zemi tam, kde se počítá pouze s mocí a přesilou. Zdůrazňuje převahu krotkého a slabého (beránka, kozlátka, telete, kojence a nemluvněte) nad dravým a prohnaným (vlkem, levhartem, lvem a jedovatým hadem) ve společnosti, kde mají převahu jen ti, kdo jsou silní, majetní, úspěšní a vlivní. Není snad právě zde ukryta logika Božího působení v dějinách spásy i tajemství Ježíšova poselství?
Boží moc se totiž vždy projevuje způsobem, kterým mocní tohoto světa pohrdají. V Božích očích nikdy nemá převahu ten, kdo je dravý, silný a prohnaný.
Ani Mesiáš – Kristus neporáží svého nepřítele ničivou silou zbraní či chytrostí argumentů, ale dechem svých rtů, protože pouze jeho slovo a jeho Duch dovedou zevnitř přetvářet lidská srdce tak, že jsou schopny smýšlet a jednak jinak, než velí lidská logika. Kristovi následovníci nikdy nevítězí tím, že se opásají meči a krunýři (byť se o to v dějinách leckdy pokoušeli). Jejich vítězství je možné pouze tehdy, když „bude provazem jejich beder spravedlnost a pásem jejich ledví věrnost“.                        
(e-neděle, www.paulinky.cz)