Zamyšlení z 2. neděle adventní

07.12.2014 08:13

Advent – čas čekání
   A už je to opět tady … moralizující výzva „k polepšení“, k vyrovnání stezky … Nuže, dejme se tedy do práce, sepišme „hříchy a zlozvyky“, sepišme i nějaký konkrétní sebezápor. A učiníme zadost adventní výzvě k obrácení… Ještě že advent trvá tak krátce, brzy budeme mít toto trýznivé sebemučení za sebou!
   Tak toto není advent! A toto neodpovídá ani tomu, co Jan hlásal a k čemu vybízel! On nehlásal obrácení „kvůli polepšení“, ale kvůli Pánu, který přicházel! Zřeknutí se starých cest, příprava nové cesty nejsou samoúčelnými „praktikami“, ani praktikami
k sebezdokonalování a k odložení právě toho „protivného“ zlozvyku či hříchu, které mi tak „vadí“. Je to příprava cesty kvůli Pánu. Ne kvůli sobě, kvůli svému zdokonalení a zlepšení, ale kvůli Pánu. Toto zaměření na Pána dodává adventní přípravě novou kvalitu a hloubku.
   Pán přichází, a proto nemohu zůstat při starém! Ani nemohu zůstat na okraji cesty, jako pouhý pozorovatel (třeba liturgie). Pán přichází kvůli mně, aby mě vyvedl ze stereotypů, slepých uliček, a zavedl na cestu neznámou, dobrodružnou, živou (srv. Žd 10,20). Vyvedl ze šedi k světlu vánoční hvězdy.
   Nemohu zůstat při starém … To možná dost dobře víme, až moc dobře, a proto se bojíme si připustit naléhavost této výzvy. Kolik neúspěšných pokusů o vykročení na novou cestu „za Pánem“! Přece jen je naděje „i pro beznadějné případy“: „Býval jsem jak nezkrocený býček. Obrať mě, a já se obrátím, vždyť ty, Hospodine, jsi můj Bůh“ (Jer 31,38). Nebyly jsme někdy takovými „nezkrocenými býčky“, kteří se ženou po svých cestách, za svými vrtochy a touhami, ale ne za Pánem? Kteří se „ženou“ adventem jen „po prošlapaných cestách“ shánění dárků, běhání po obchodech? A přece toto advent není! Jistě, k slavení Vánoc patří i vnější kulisa, ale nemůžeme redukovat advent na materiální zajištění vánočních svátků! Advent je víc - víc než „pokání“, víc než horečnaté kupování. Je to čekání na Pána. Na Pána, který se chce nově narodit v chlévě mého nitra.
   Je těžké prožít advent „s očima upřenýma na Pána“ - běžný život fascinuje naše oči stále dalšími novinkami. Ale my se můžeme stále znovu modlit:
„Obrať mě, a já se obrátím.
Obrať můj pohled na tebe, a budu čekat na tebe.
Obrať mě, protože přijdeš …
Obrať můj pohled, a já svůj pohled obrátím k tobě“
.
(P. Angelo Sacarano, www.pastorace.cz)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 ADVENT
Advent, to je očekávání. Pocit, že se něco hýbe a my jsme u toho. Bůh přichází zachránit svůj lid, ale jeho záchrana bude vypadat úplně jinak, než si tehdejší lidé představovali. Bůh nepotřebuje člověka mást, ale opatrně naznačuje, že naše představy mohou být poněkud neslučitelné s realitou. Advent je i dnes časem připravení se. Ne však na dárky pod stromečkem, ne na štědrovečerní domácí „pohodu“, mnohdy těžce vykoupenou předchozím shonem. Jde o naši záchranu, náš vlastní život v plnosti Boží milosti. Advent znamená příchod. Ovšem ten nenastane, pokud Boha sami nepozveme, aby přišel do našeho života a vyrovnal všechny naše cesty.
(www.vira.cz/nedelni-liturgie)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vyhlížíme toho, který naplňuje naše nejhlubší touhy

V adventu vyhlížíme Toho, který osvěcuje a proměňuje náš život, a který naplňuje naše nejhlubší touhy. Náš život se ale může zdařit jen tehdy, jestliže hledíme na něco většího, na Boha, který přebývá v nás a mezi námi a spojuje nás navzájem hlouběji, než to dokážou naše city. 
(www.pastorace.cz )