Zamyšlení z 20. neděle v mezidobí

18.08.2014 12:03

Když Bůh mlčí
"Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš?" (Ž 10,1)
"Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, v noci - a nevšímáš si mě." (Ž 22,2)

   Měla i kananejská žena takové pocity a myšlenky, když ji Ježíš bez povšimnutí „přeslechl“ a posléze odbyl?
To nevíme - možná ano. Jisté je, že její zkušenost s Božím mlčením měli i vyvolení Izraelité, kteří jakožto „zbožní“ a spravedliví „měli nárok“ na vyslyšení! A přece...
Je jisté, že s Hospodinem to není snadné. On není „automat“, do kterého vložím minci, a po chvíli mi vypadne zvolené zboží. Hospodin takovým automatem není … a proto se s ním „musí jinak“. Někdy stačí krátká modlitba, jindy je třeba dlouhého čekání a vytrvalé modlitby. A hlavně: vždycky je třeba „slyšet“ a vnímat, jak reaguje On na moje prosby.
On totiž opravdu není pouhý automat - je to živý partner mé modlitby. Proto také mluví, někdy mi jen „napovídá“, někdy mlčí soucitně, někdy mlčí „s pláčem“ a někdy nemluví a jedná. Když si však uvědomím, že Bible je Boží slovo, pak se také ptám, zda jej prostě nepřehlížíme a nestěžujeme si zbytečně.
   Samotný Ježíš ukazuje, že Bůh reaguje na volání - někdy však mlčením, jindy „tvrdou odpovědí“. Je třeba si zapsat zlatými písmeny, že jeho mlčení není nikdy projevem netečnosti, tím méně „nevraživosti“. I mlčení či odmítavá odpověď je paradoxně „dobrým darem“, protože je pro mě impulzem k prohloubení víry v něj. To názorně ukázala kananejská žena. Její víra se nenechala uhasit Ježíšovou negativní reakcí, ale naopak se tím víc rozhořela. Víra v Ježíšovu dobrotu byla silnější. Ježíš tedy svojí „tvrdostí“ dosáhl nakonec dvojího: víra ženy vzrostla a nakonec dosáhla vyslyšení. Přišla za ním jako za tím, kdo dělá zázraky, odešla s poznáním Ježíšovy pozorné lásky, která zná milující srdce matky.
   Víra v Ježíšovu dobrotu musí být silnější než naše „nedočkavost“, zklamání z Božího otálení, frustrace z jeho mlčení. Ba ještě víc: tato víra musí být větší než naše omezená „přání“. Nesmíme ztotožnit víru se svojí chvilkovou touhou po zlepšení situace. Někdy Bůh naplní i taková přání, ne však vždycky. Bůh je větší než naše malá přání a chce nám dát mnohem více, než si dokážeme představit . V listu Efezanům apoštol Pavel píše: „Působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit" (Ef 3,20). Protože on je Bůh, a ne člověk. Obdařuje královsky a jedná božsky. S Bohem je to někdy napínavé a dobrodužné.                                                                                                                                      
(podle P. Angelo Scarano, www. pastorace.cz)
........................................................................................................................................................................................

Jak je možné, že Ježíš, jenž se jindy nezdráhá odpovídat ani na zákeřné otázky těch, kteří by ho rádi chytili za slovo (viz Mt 22,15-33), nyní neodpovídá ani slovo kananejské ženě, která prosí o smilování? Důvod může být ten, že Ježíš nechce této ženě odpovídat slovy, protože on sám je jediným Slovem, které ji může dát odpověď. A reakce ženy na Ježíšovu poznámku o chlebě, dětech a psících dokazuje, že je schopna a připravena tuto odpověď, toto Slovo, přijmout. Ježíš přirovnal Izraelce k dětem, Kananejce k psíkům a své působení k chlebu. Žena velmi trefně přirovnává svou žádost ke kousku (dle ekumenického překladu ke drobtu), který pouze padá ze stolu. Jak úžasný musí být tento chléb, je-li osvobození dcery od posedlosti ve srovnání s ním pouze drobtem, který spadne ze stolu! A jak bohatý a dobrý musí být tento hostitel, padají-li z jeho stolu takové drobty!  Kananejská žena právě vyznala svou víru v tento Chléb a v tohoto Hostitele. Navzdory velkému utrpení v její rodině je vyslyšení její prosby pouze drobtem ve srovnání s velikostí Pána, v něhož věří a na něhož se upíná. Zdá-li se, že Pán neodpovídá ani slovo na naše úpěnlivé prosby a modlitby, není to snad proto, že trváme na tom, aby nám dal pouze drobty, které padají ze stolu, zatímco on by nás rád nasytil Chlebem, jímž je on sám?              
(e-nedele@paulinky.cz)