Zamyšlení z 21. neděle v mezidobí

25.08.2013 20:53

Usilovat o život podle evangelia
Nedávný Coubertinův nástupce Killanin (bývalý předseda Mezinárodního olympijského výboru) řekl: „Za olympijské ideály stojí za to bojovat!“.
I za vlast stojí za to bojovat, za pošlapanou čest rodiny, za uplatnění svého práva, za děti, za svobodu…
A stojí ti za to bojovat a usilovat o život s Kristem? Nedáváš za to jen drobty?
Možná je na místě se ptát, proč dáváš drobty (pokud vůbec): není to tím, že „nevidíš“ velikost ideálu evangelia? (na rozdíl od jiných ideálů). Každý usiluje o to, co poznává jako dobré – čím lepší, tím větší úsilí.

Ježíš toto ví velice dobře, proto nám předkládá dva důvody, proč usilovat o život podle evangelia (a o společenství s ním). Jeden důvod je negativní, druhý je pozitivní. Ten negativní: nezůstat jednou venku, kde bude jen bolest a pláč. Pozitivní: vejít na hostinu, setkat se svými drahými. A hostina znamená… bezstarostnost, hojnost, veselí a jásot, společenství, pohoda, jistota.

Usilovat, bojovat – co to znamená? Na pomoc nám přichází Pavel: „Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali! Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna.“ (1 Kor 9,24-26)
Opakem úsilí je netečnost, indiference.
Plavání po proudu.
Život podle toho, jak „to přijde“.
Život bez smyslu, zmatené poletování sem a tam.

Znamená to, že evangelium je jen vypětí sil, zatnutí zubů, sparťanská výchova? To by opět nebylo… evangelní. Samotný Ježíš uměl odpočívat…
Podle jedné legendy si sv. Jan Evangelista hrál s koroptví. Jeden náhodný kolemjdoucí se podivil, že tak svatý muž si hraje. Sv. Jan odpověděl: „Struna luku nesmí být stále napnutá, jinak praskne“ (tak podle jedné legendy). Někdy je čas „usilovat“, vydat své síly dobrému dílu (z lásky k bližním, ke Kristu), usilovat o osvobození od nějaké závislosti, někdy je čas si oddechnout – vychutnat si krásy přírody, Boží blízkosti, přátelství.                                                                                                           
(podle P. Angelo Scarano, www.pastorace.cz)