Zamyšlení z 21. neděle v mezidobí

23.08.2014 09:58

Kdo to jen je?
"Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: ´Hledejte mou tvář.´ Hospodine, tvář tvou hledám."(Ž 27,8)
   Pojem „tvář“ v Bibli označuje něčí identitu, přítomnost (Boha, či člověka). „Hledám tvou tvář“ - tak se modlívali starozákonní lidé. A tvář, tentokrát Ježíšovu, Židé hledali také v novozákonní době. Někdy i z povrchních důvodů - proto, že se nasytili (Jan 6,26), jindy
(z důvodů hlubších), že chtěli hlouběji poznat jeho tajemství, jeho kouzlo ve skutcích i slovech odhalené, ale přece zahalené. Projevem tohoto hledání byly otázky: „Kdo to jen je?“ A přesto nedospěli k ničemu většímu než k poznání, že Ježíš je pouze velký prorok, předchůdce toho očekávaného Spasitele. Nepoznali Ježíšovu tvář … nebo ji poznali jen částečně.
   Jen Petr poznal tvář Ježíšovu, a proto mohl vyznat: „Ty jsi ten Mesiáš, který nás zachrání a vyvede z říše smrti a nicoty.“ Vlastně, ani Petr nepoznal Krista … nepoznal ho totiž „ze sebe“ díky svému přemýšlení („rozjímání“), ale díky zjevení. Petrovi bylo dáno poznat Kristovo tajemství, poznat jeho pravou tvář. Dostal toto poznání jako dar od Otce.
   Petr však neměl tuto hotovou odpověď od začátku - i on poznával Ježíše postupně, hledal jeho tvář (však také od něj zaznívá údiv a otázka: „Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?“ ). Petr se nechával oslovovat Kristovými činy i slovy - a odtud tryskal úžas, který dával sílu hledat a poznat. Ale samotné hledání nestačilo. Bylo třeba, aby Kristova tvář byla zjevena Otcem. Jako vždy v duchovním životě, nestačí lidská otevřenost a snaha, je třeba i Božího daru. Hledání a dar, obojí.
   Petrova cesta je také naší cestou: i my máme "hledat", ale také přijmout "Boží dar". A to potvrzuje velmi výmluvný text Jana od Kříže.
   „A tak je třeba sestoupit do hlubin Kristových a jako v bohatém dole tam kopat, neboť jsou tam uloženy hojné a drahocenné poklady. A můžeš dolovat sebehlouběji, nikdy nedojdeš konce a nevyčerpáš všechno, naopak na všech stranách, v každé štole nalezneš nové žíly s novým bohatstvím. Proto také říká o Kristu apoštol Pavel: "V něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání" (Kol 2,3). Žádný člověk ovšem nemůže k těmto pokladům proniknout a není s to se jich dobrat, dokud se nepropracuje a nepronikne přes spoustu námahy a vnitřního i vnějšího utrpení, dokud napřed nedostane darem od Boha plnost chápání i cítění a dokud neprojde dlouhým duchovním výcvikem.“
(Sv. Jan od Kříže, Duchovní Píseň B)

(podle P. Angelo Scarano, www. pastorace.cz)
........................................................................................................................................................................................

Hloubka Petrovy odpovědi na Ježíšovu otázku spočívá ve dvou skutečnostech. Oproti různým názorům či dohadům lidí, kteří mylně pokládají Syna člověka za některou z významných osobností daleké nebo nedávné minulosti, Šimon Petr pravdivě vyjadřuje Ježíšovu pravou identitu: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Druhý důležitý bod Petrovy odpovědi se skrývá v její formulaci. Na Ježíšovu otázku „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ učedníci zcela správně a pochopitelně odpovídají tím, že reprodukují názory jiných lidí. Další otázka, kterou se Ježíš ptá na vlastní názor učedníků, je formulována téměř stejně: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr však odpovídá zcela jinak než na předchozí otázky. Neříká: „My tě pokládáme za Mesiáše, za Syna živého Boha“ nebo: „Já tě pokládám za Mesiáše, Syna živého Boha.“ Jeho vyznání zní: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Šimon, syn Jonášův, zde vyslovuje pravdu, která nezávisí na jeho představách či názorech. Je tedy blahoslavený nejen proto, co řekl, ale i proto, že připouští rozdíl mezi skutečnou pravdou o mesiáši a svými nezralými představami o něm. A vskutku, dozvídáme se, že Ježíš důtklivě přikázal, aby učedníci nikomu neříkali, že je Mesiáš. Tentýž Šimon Petr, který nyní „zazářil“ tak výstižnou odpovědí, bude muset teprve postupně dorůstat k plnému poznání Mesiáše, Syna živého Boha.              
(e-nedele@paulinky.cz)