Zamyšlení z 25. neděle v mezidobí

23.09.2014 08:36

Závist

   „Anebo tvé oko závidí, že jsem dobrý?“ Ano, závidí, protože vidí jen vlastní zisk.
Takový člověk se neraduje z toho, že je hospodář dobrý, ba ani se z toho radovat nemůže, protože se o hospodáře a o „ty další“ nezajímá. Kdyby vnímal nejen sebe, ale také je, nepropadl by závisti, že je hospodář štědrý. On má však na mysli jen svůj zisk - svoji ztrátu. A proto ani nedokáže vidět, že je hospodář dobrý - má vůči němu ryze pracovní vztah: dal jsem - máš dát. Hospodář je ten, kdo má něco dát (a neošidit!), a ne ten, který může být nad míru dobrý, který může překročit ryze spravedlivé pracovní vztahy, řídící se podle zásad výkonnosti. On dává, protože je zkrátka dobrý a velkorysý bez míry. Na rozdíl od těch, kdo vidí jen sebe, svoje požadavky.      
   „Co za to budu mít?“ Tuto otázku položil i Petr - a nezapomeňme, že tato otázka padla poté, co apoštol udělal pro Krista něco velikého, opustil všechno a šel za ním. Dalo by se říci, že on tedy patří mezi ty, kdo pracují na vinici od prvních ranních hodin a nesou tíhu dne. Ježíš nejprve přislíbí velkou odměnu, ale pak tímto podobenstvím jakoby vykořeňuje ziskuchtivost a případnou závist, které mohly být ukryty v Petrově srdci. I velké věci pro Krista se dají udělat „zištně“, z hamižnosti, abych „z toho něco měl“. I život kněze či řeholníka může být nesen touhou „něco z toho mít“ - touhou, která se někdy projeví dokonce závistí. A navenek je to třeba život vzbuzující obdiv, protože konaný ve velké obětavosti a odříkání. Takový postoj skutečně mezi křesťany existuje, jak dosvědčuje i Pavel o těch, kdo kážou evangelium: „Někteří sice káží Krista také ze závisti a z řevnivosti, jiní však s dobrým úmyslem. Jedni z lásky…, druzí z touhy po uplatnění, ne z čistých pohnutek“ (Fil 1,15-17).     
   I velkorysá služba (třeba pro Boží království a evangelium) prožívaná v horku dne,
v příkladné věrnosti od začátku až do konce, může být nesena duchem ziskuchtivosti, skryté závisti, projevující se tehdy, když „méně záslužný“ jedinec obdrží od Pána tolik darů, kolik já za celý svůj příkladný život. V takových chvílích se ukáže, zda mi šlo o Krista, anebo
o sebe (ziskuchtivost se může projevit velmi různě, nejen touhou po majetku, ale i touhou po slávě, ocenění, obdivu, vedoucím či uznávaném postavení ve farnosti či ve společenství).      
   Lakmusovým papírkem, pomocí kterého lze rozpoznat, zda je moje služba vedená láskou ke Kristu (a k druhým lidem, bližním) či láskou k sobě (sebe-prosazování), jsou chvíle, kdy jsou také jiní lidé oceněni a obdarováni (ať už od Boha, či od lidí). Tehdy se velmi zřetelně ukáže, co mnou hýbe: radost, nebo závist? Raduji se, že ten člověk přijal taková obdarování (například projevy lidské přízně), anebo závidím, že „středem pozornosti“ je někdo jiný?
   Je možné žít naoko pro Boha … ale ve skutečnosti pro sebe.    
   Hledat „naoko“ království Boží, ale ve skutečnosti království svoje.  
   Hledět na svůj zisk … než na dobrotu Boha, našeho Otce, který touží všem dát plnost.                                
(www.pastorace.cz  – P. Angelo Scarano)
........................................................................................................................................................................................
                    
Ježíš se opakovaně v evangeliu obrací nejen na ty, kdo patří mezi hříšníky, ale na „věrné“, „spolehlivé“ či „dokonalé“, k nimž se mohli přičítat i blízcí učedníci Pána. Text evangelia můžeme vztáhnout i na sebe, jako slovo k těm, kdo plní křesťanské závazky… Jak se sneseme v Božím království s těmi, kteří byli z našeho pohledu nevěrnými a obrátili se doslova na poslední chvíli? Bude Bůh počítat naši dlouholetou věrnost? Bůh dává všem, kdo budou spaseni, plnou míru. Ti, kdo spočinou před Bohem, zakusí plnou míru Boží blízkosti. V Boží přítomnosti již není rozdílů. Klíčem k pochopení je totiž nesrovnatelnost Boží odměny s tím, co my můžeme sami nabídnout. Ač se třeba cítíme dobrými křesťany, pokud nechápeme tento princip Božího království, jsme teprve na začátku křesťanské praxe, jak to ostatně prokázali učedníci v příběhu, který následuje po naší perikopě.          
(www.vira.cz/nedelni-liturgie)