Zamyšlení z 27. neděle v mezidobí

07.10.2013 07:15

Jsme jen služebníci
Tato věta by mohla vyvolat smutek a myšlenky, že naše služba Bohu je ceněna velmi málo. Dokonce je přirovnána službě otroků.
A tyto úvahy by mohly dovést k otázkám:
Jakou cenu má vlastně náš život? Nesloužíme jen „nenasytnému tyranu“, který chce jen naši službu a oddanost?
Tyto myšlenky by nebyly zas tak nové, vyslovil je už Friedrich Nietzsche před 100 lety.
Především je nutné říct, že evangelium o „služebnících“ nás osvobozuje od velikášství,
od namyšlenosti, že jsme kdovíjaké hvězdy v Božích očích, protože mu bezvýhradně sloužíme. Evangelium nás staví do „správné role“! Naše služba není darem Bohu, ale spíš povinností. Řečeno jinak, není to „laskavost“ projevená Bohu, ale nutnost. Tak jako je zcela přirozené a normální dýchat, jíst, spát, mělo by být zcela normální sloužit Kristu. Není to „nadstandardním příslušenstvím našeho života“, ale základním vybavením, přirozenou a neodmyslitelnou součástí.
Potíž je v tom, že hřích převrátil náš vztah k Bohu. Sloužit mu není pro nás něčím „přirozeným“, ale „trochu výjimečným“.
A pokud mu přece jen projevujeme svoji velkou laskavost, že mu sloužíme, tak si často
o sobě myslíme, kdovíjak nejsme skvělí. Je v nás pocit, myšlenka, že ostatní lidé přece tak nežijí nebo toho tolik pro Boha nekonají. Někdy si v duchu myslíme (třeba podvědomě), že tato naše služba nám dává zvláštní statut před Bohem, nárok na zvláštní milosti a privilegia. Tu však Ježíš přichází a boří tyto naše falešné představy, zámky postavené na písku: sloužit Bohu není „milostí“, ale povinností. A Bůh nám není ničím povinen ani zavázán. To, že nás odměňuje a bohatě dává, není z povinnosti, ale z milosti.
Nemusel by odměňovat naši službu, ale on ji chce odměnit. Protože On je nesmírně dobrý. 
(podle P. Angelo Scarano, www.pastorace.cz)