Zamyšlení z 28. neděle v mezidobí

14.10.2014 09:43

Šlechetnost zavazuje
Noblesse oblige – šlechetnost zavazuje.
Prokázaná čest volá po čestné odpovědi.
Královská nabídka volá po královské odezvě.
   Nikdo z nás by nešel na svatbu v montérkách či teplákové soupravě. Velmi jasně bychom totiž vnímali závažnost takové události a nechtěli bychom zklamat očekávání hostitelů a přivodit si ostudu.
   Takový příklad ze života by možná automaticky volal po „duchovní aplikaci“, a sice že nesmíme přijít bez svatebních šatů na Boží hostinu. Musíme přijít „vhodně oblečeni“. Takové moralizování („musíš“) je však cizí našemu podobenství. Tam se klade důraz na skvělou hostinu, na velkou nabídku. Na tuto hostinu mají královští služebníci zvát, ne nutit. Nenajdeme tam zmínku „musíte přijít na hostinu“, ale najdeme: 'Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!' Hospodin, jako pravý gentleman, chce přilákat člověka jemně. On nabízí – a na pozvaném je, aby odpověděl. Nejen kladně, ale také přiměřeně. Nestačí totiž přijít na svatbu „v pracovním oblečení“, to by bylo naprosto nemyslitelné. To by znamenalo, že dotyčný nepochopil, kam vlastně jde. Pokud ví, že se jedná o výjimečnou královskou hostinu, pak se „automaticky“ vystrojí „královsky“. A pokud nechápe vzácnost této nabídky … pak není pomoci.
   Podobenství nevybízí přímo k dobrým skutkům, ani neříká, co to znamená „přijít ve svatebním šatu“. Spíš chce upozornit na to, že není možné odpovědět na Boží pozvání  jako ten nešťastník, který byl pak vyhozen ven. Právem, protože on o tu slavnost nestál.
   Pokud aspoň trochu pochopíme, co to je za privilegium smět na hostinu s Hospodinem, pak „automaticky“ odpovíme přiměřeně. Takřka sami od sebe budeme vědět, jak se připravit na tuto hostinu. Vždyť každému z nás je jasné, že „noblesse oblige“.   
(P. Angelo Scarano, www.pastorace.cz)
...........................................................................................................................................................................
On a my
Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: „Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?“
On se nezmohl na slovo.
Tu řekl král sloužícím: „Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot.“  
 (Viz Mt 22,1-14)

   Rozhněvaný král nechá ze svatební síně tvrdě vyhodit ubožáka, který přišel bez svatebních šatů! Přitom sám král trval na tom, aby se síň naplnila doslova lidmi z ulice...
Je jen dobře, že u těch, kteří podle nálady běží za hlasy, které je zrovna baví, vzbuzují strach a obavy. Tak se mohou vzpamatovat a naladit na ten správný hlas. Podobně je tomu i v případě Ježíšova podobenství. Je dobře, naskočí-li husí kůže těm, kterým je pozvání na tuto svatbu zcela ukradené, a pokud se přece jen dostaví, je jim jedno, v jakém stavu.
   Pro ty, jimž na pozvání na svatbu králova syna opravdu záleží, je toto podobenství zdrojem velké útěchy. Ježíš je totiž ujišťuje, že na tuto svatbu se nemusí procházet náročným výběrovým řízením. Sám král totiž touží po jejich přítomnosti. Nemusí vůbec shánět drahé svatební dary – ty se v podobenství vůbec nezmiňují. A kvůli zmiňovanému svatebnímu rouchu nemusí obcházet luxusní svatební salony.
   Ti, kteří se oblékli v Krista (viz Gal 3,27; Řím 13,14), mohou bez obav vejít do radosti svého Pána (viz Mt 25,21).
Pokud nás tedy u tohoto podobenství mrazí v zádech, je namístě položit si otázku, kdo které skupiny patříme.                     (E-vangelium on-life, www.e-nedele@paulinky.cz)