Zamyšlení z 29. neděle v mezidobí

22.10.2013 07:56

Cesta vytrvalého volání k Hospodinu
Únava z modlitby: kdo to neprožil?
I na samotném Mojžíši můžeme vidět, že je únavné mít stále zvednuté ruce (a obrazně řečeno oči) k Hospodinu. A naléhavé problémy a těžkosti člověka ještě víc oslabují, demoralizují, podkopávají jeho důvěru v Boží moc. Síla zla, někdy nezadržitelná, může vyvolat otázky: Co dělá teď Bůh? Co zmůžeme svými modlitbami? Není slabší ponechán všanc násilí? A právě na tyto otázky dává odpověď evangelium. I tam se hovoří o „nespravedlnosti“, o útlaku spravedlivého. Zprvu se zdá, že vítězí široké lokty a nespravedlnost. Zlo má zkrátka navrch, je silnější, a stejný dojem můžeme mít i my při sledování zpráv z televize či denního tisku. Ale najednou přijde nečekaný zlom: chudá, bezbranná a bezvýznamná vdova se dovolá svého práva. Čekal by to někdo? Asi ne, tím spíš, že onen soudce byl „mizera“ a ta vdova neměla nic, čím se prosadit. Byla vydána všanc nespravedlnosti, napospas silnějšímu. A jestliže onen soudce nakonec vyhověl, tím spíš vyhoví Bůh prosbě spravedlivých! Jestliže nám „nespravedlivým soudcům“ leží na srdci osud bezbranných a utlačených, jestliže voláme po spravedlnosti, jestliže jsme pobouřeni nad zlem ve světě, tím spíš se „znepokojuje“ nad světem jediný spravedlivý soudce, který miluje člověka víc než my!
On však soudí jinak než my (nespravedliví). My bychom rádi „všechno a hned“, rádi bychom rázně zakročili proti zlým. Bůh však (a můžeme mu věřit, on do toho vidí lépe než my) postupuje jinak. A to se nám někdy nelíbí, zvlášť tehdy, když na vlastní kůži prožíváme bezpráví. Evangelium nám nenabízí lacinou a zkratkovitou cestu k překonání nespravedlnosti. Nabízí cestu dlouhou, cestu vytrvalého volání k Hospodinu.
Tento běh na dlouhou trať může unavit tím spíš, že na cestě se vyskytují překážky: „zlí a nespravedliví“ nám házejí klacky pod nohy, zkušenosti „vítězství“ zla v běžném životě podrývají naši víru v Boží svrchovanou moc. A proto se na konci našeho evangelního úryvku objevuje otázka: Nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde? Řečeno jinak: nepřemohou násilí, nespravedlnost a teror víru v Krista? Neoklamou nás a nepřesvědčí, že zlo je nakonec silnější než Bůh? Odpověď na tyto otázky si každý člověk musí tvrdě „vybojovat“, zvlášť tváří v tvář bolestným událostem.
Podobný boj o spravedlnost podstoupil i ten jediný spravedlivý, Kristus Ježíš. I v jeho případě se zdálo, že zlo a nespravedlnost byly silnější: a dokonce mohly slavit vítězství, vždyť spravedlivý byl odsouzen k potupné smrti kříže. Nakonec však triumfoval Vzkříšený…
Uvěříme, že Vzkříšený má stejnou moc i v našich životech, v tomto současném světě?
(podle P. Angelo Scarano, pastorace.cz)