Zamyšlení z 3. neděle adventní

15.12.2014 12:20

Slovo
    A Slovo přicházelo na svět. Ne pouhé slovo, ale Slovo. Ne pouhý hlas (takový byl hlas Jana Křtitele), ale Slovo. Slova těch nejrůznějších Janů Křtitelů (kazatelů) jsou ve srovnání se Slovem jen hlasem. I všechna „nejkrásnější a nejhlubší slova“ o Kristu zůstávají jen hlasem - hlasem, který poukazuje na Slovo, ale které zazní … a pomine. Podobně jako hlas Jana Křtitele: i on vydal svůj hlas, ale pak ustoupil Slovu. A předchůdce Slova poodstoupil rád, protože jeho radost se tím dovršila (Jan 3,29-30).
   A přece vyvstává otázka, co to je za Slovo, že všechna slova jsou ve srovnání s tím jen dunícím kovem či zvučícím zvonem? Je to Slovo, které o sobě říká Otec. Je to Otcovo sebevyjádření, sebesdílení. Natolik obsažné, že to není jen hlas, jen slovo, ale Slovo, osoba. V této osobě Slova samotný Otec promlouvá o sobě, a tím se zjevuje, ukazuje sebe. Toto zjevení je zároveň o-slovením. Ve Slově nás Otec o-slovuje. Tak jako nikdo jiný, jako žádné jiné slovo. Otcovo Slovo dokáže proniknout až do nejtajnější skrýše našeho já, až do nejtemnějších komůrek naší bytosti (naší minulosti, našich vztahů, problémů, hříchů). Až tam proniká Slovo a vnáší světlo života, podobně jako životodárné slunce.
   Nakolik je úchvatné přijmout Slovo do svého nitra, natolik je to „velké dílo, které vyžaduje přípravu“. Tak jako se 2000 let Izrael připravoval skrze slova proroků na setkání se Slovem, tak jako slovo Jana Křtitele připravovalo srdce tehdejších Židů, tak i my potřebujeme „narovnat cestu“, abychom byli vůbec schopni přijmout tak velký dar. Otcovo Slovo je totiž tak „hutné a obsažné“, že si člověk nemůže dovolit jej zaslechnout nepřipravený. Zaslechnutí a přijetí Slova není jen „obyčejným posloucháním“, ale „novým vtělením“, novým zázrakem Vánoc. Slavením Vánoc nejen v liturgii, ale také v našem životě. A k tomu směřuje advent.
   Je třeba připravit cestu Slovu, a proto i dnes zní adventem hlas Jana Křtitele: „Připravte cestu Slovu! Ztište se! Nenechávejte se naplnit všemi možnými slovy, slogany, výzvami ke konzumismu! To pravé Slovo je už tu, už teď zaznívá, i když potichu. A v tichu betlémské noci zazní naplno“.
   Celý náš život je adventem. Hlas Jana Křtitele stále probouzí a burácí, nasměrovává na Slovo, které můžeme slyšet a přijímat už teď, ale plně zaslechneme a přijmeme na konci života. Prozatím slyšíme hlas, slyšíme slova: jednou však slova pominou a zůstane jedno jediné Slovo.                                                                
(P. Angelo Sacarano, www.pastorace.cz)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
RADOST
V dnešní době plné stresu a napětí zní texty čtení poněkud nezvykle. Jsou plné očekávání, naděje a radosti. Pavlova výzva zní nesplnitelně: „Stále se radujte.“ To je možné jedině tehdy, pokud Pán již opravdu přišel a my víme, že jsme s ním spojeni. Radost neznamená jen hlučné veselí. Jde o stav srdce, které nalezlo spočinutí u milovaného. Není ovšem potřeba stavět rozpor mezi svět a Pána. Je však důležité Boha do svého nitra pozvat a vydat mu vlastní život. Pak lze s radostí sledovat, jak Bůh ve světě jedná. Není to žádná Boží pomsta, jsou to zázraky všedního dne okolo nás, za nimiž je vidět Boží rukopis.                                                    (www.vira.cz/nedelni-liturgie)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Janovo svědectví života

Člověk poslaný od Boha, který se jmenoval Jan, poctivě vydal svědectví o Ježíšově světle. Celý Janův život a působení není nic jiného než vytrvalé ukazování na Ježíše a dosvědčování toho, že „dnes“, v Ježíšově osobě, se splnilo Písmo.
Janovo svědectví je však zároveň i uskutečněním Božího slova v jeho vlastním životě.     
A můj život? 
(www.paulinky.cz )