Zamyšlení z 3. neděle v mezidobí

26.01.2014 14:14

Šli za ním
A na jeho slovo … opustili všechno.
Jak velkou sílu mělo Kristovo slovo, že dokázalo změnit tak náhle a radikálně život těch rybářů! A to se nestalo na základě nějakého zázraku, ale na „pouhé“ slovo. Přesněji řečeno: nebylo to pouhé slovo, ale slovo obdařené mocí, vyslovené s autoritou. Pronikající až do morku kostí a rozdělující pouta rodinná. To slovo "spadlo" znenadání, uprostřed běžných povinností. A nebylo to obyčejné slovo: v něm se totiž zpřítomnilo a přiblížilo Boží království, a to tak neodolatelnou silou, že ti rybáři nezaváhali a obrátili se: obrátili se od života pro sebe k životu pro Krista a jeho království. Opustili jistotu povolání, obživy, rodinného zázemí, aby šli s neznámým potulným kazatelem, do neznámých míst. Opustili všechny jistoty, protože našli tak pevnou jistotu v Kristově slově.
Šli za Kristem: od nynějška jejich život bude neustálým následováním Mistra. Oni mají kráčet za Ježíšem, ne před ním nebo bez něj. Za Kristem: ne za svými touhami a rozmary. Někdy budou v pokušení jít spíš před ním, tj. „urychlit jeho úradky“, vnucovat mu svá přání (viz „máme přivolat oheň z nebe?“ - Lk 9,54). První učedníci jsou stále ve velkém pokušení kráčet před Kristem tím spíš, že nemají být pouze pasivními pozorovateli, ale aktivními spolupracovníky, rybáři jako jejich Mistr. Občas tato jejich aktivita a vůdčí úloha překročí meze: vzpomeňme na Petra, který chtěl zabránit Kristu jít cestou utrpení a smrti (a jak vehementně mu v tom bránil! "Vzal si ho stranou a začal ho kárat: ´Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!´"- Mt 16,22).
Pravý učedník kráčí za Kristem: to předpokládá bedlivě pozorovat, kudy kráčí Mistr. Neztratit ho z očí, neustále mu naslouchat. Apoštolové mají kráčet za Kristem a zároveň
s ním, protože mají účast na jeho údělu a poslání: i oni mají být rybáři, mají hlásat evangelium a uzdravovat. S Kristem, ale vždy za ním. Svěřená moc a autorita svádějí jednat bez něj: a i takový styl „služby“ je možný, vždyť evangelium říká, že mnozí budou prorokovat v Ježíšově jménu, budou vymítat zlé duchy a konat mnoho mocných činů, a presto jim Kristus řekne: „Nikdy jsem vás neznal“ (Mt 7,22.23).
Jinými slovy: nebyli jste se mnou. Konali jste sice moje dílo, navenek jste byli se mnou, ale ve skutečnosti jste žili beze mě.
Kráčet za Kristem není vůbec tak lehké a samozřejmé, navzdory dojmu z dnešního evangelia. Vlastně: lehké, či spíše možné to je, pokud člověk slyší Kristovo slovo a poslouchá jej.
(podle P. Angelo Scarano, pastorace.cz)
-------------------------------------------------------------------------------------------------
Ježíšovo evangelium dnes...

Díváme-li se na druhé čtení, můžeme snadno nabýt dojmu, že následovníci Ježíše brzy ztratili správný směr a utopili se v hádkách. Ale to není celá skutečnost.
Do každé generace vstupuje Ježíš jako ten, který „hlásá evangelium a uzdravuje každou nemoc“. Tedy uzdravuje i „nemoci“ rozbrojů a hádek.
Skutečně obrácený člověk není jen nadšenec s legitimací křesťana, ale ten, kdo svoji naději vložil v Hospodina a jeho spásu.
Tak se Ježíšovo evangelium znovu a znovu uskutečňuje v každé generaci.
Tedy i dnes mezi námi.
(www.vira.cz, nedělní liturgie)

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Obraťte se ... a pojďte za mnou
Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Přesně tatáž slova jsme již slyšeli na druhou adventní neděli z úst Jana Křtitele (viz Mt 3,2). Těm, kteří od Jana žádali vysvětlení, jak má toto obrácení vypadat a co mají dělat, Jan odpověděl: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.“ Celníkům řekl: „Nevybírejte víc, než je stanoveno.“ A vojáci dostali odpověď: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem“ (viz Lk 3,7-14). Ježíš začíná své působení stejnou výzvou jako Jan Křtitel: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ V jeho podání mají však tatáž slova zcela nový obsah. Jeho „návod“ k obrácení totiž zní: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí.“
Co se tedy stalo? Je praktický dopad pokání na každodenní život Ježíšovi lhostejný? Vůbec ne. Naopak. Ochota dělit se s těmi, co nic nemají, zájem o druhé, spravedlnost, spokojenost s málem, mírnost a vlídnost zůstávají pořád v platnosti. Rozdíl mezi Janovým a Ježíšovým hlásáním tkví někde jinde. Jan Křtitel byl pouze člověk. Jeho úkolem bylo vzbudit v lidech touhu po dobru a povzbudit je, aby o něj usilovali. Janova slova však neměla moc, aby tuto zásadní změnu v lidských srdcích i uskutečnila. Byl pouze hlasem, který připravoval cestu někomu většímu (viz Mt 3,3). Ježíš je naproti tomu vtělené Slovo Boha Stvořitele (viz Jan 1,1.14) a těm, kteří ho přijímají, on sám dává moc uskutečňovat to, k čemu je zve. Proto Ježíš konkretizuje svou výzvu k obrácení pozváním: „Pojďte za mnou…“ To ostatní, co následuje, už neuskutečňuje člověk, ale sám Ježíš. … . Jejich vlastní snažení by k tomu nikdy nestačilo. (e-neděle, www.paulinky.cz)