Zamyšlení z 33. neděle v mezidobí

17.11.2014 08:52

Je třeba rozpoznat, co mi Bůh dal
   "Já jsem jen průměrný člověk, moc hřiven jsem nedostal, tak co kdo ode mne může chtít?" - tak se možná vymluví  (po kolikáté ve svém životě už?)  posluchač dnešního evangelia. Má ovšem pravdu třeba v tom, že je skutečně průměrným člověkem jako většina z nás, tedy ani génius, ani umělec, ani státník... Ale přece - je-li křesťanem, může to říci?
   Ježíšovi současníci vyrostli v židovství. A podobenství při Ježíšově kázání měli jistě vztahovat na sebe. Co tedy bylo třeba u farizeů a zákoníků těmi hřivnami? Jistě Hospodinův zákon, který právě oni měli opatrovat. Dělali to - ale jako ten třetí služebník. Opatrovali, ale nevyužili, a tak nepoznali znamení času, nepoznali ve světle Zákona, kdo se v Ježíši narodil, co Bůh nabízí... Nepřijali tedy Ježíše jako Krista a jeho zvěst jako evangelium, a v tom je jejich tragédie.
   Matouš však ve svém evangeliu neopakuje podobenství proto, aby jeho čtenáři věděli, co bylo řečeno třeba zákoníkům. Řadí toto podobenství do nové souvislosti, kdy je vsazuje mezi podobenství o Ježíšově příchodu. Mluví při tom do situace obdobné, jako je situace naše. Věříme v Krista jako ti, kdo žijí mezi jeho smrtí a jeho druhým příchodem, tedy v "čase církve". Ježíš nám pro tuto dobu a tyto situace zanechal své dary: svou spásu (dosažitelnou skrze křest a víru), své slovo, své svátosti a hlavně vrcholný dar - Ducha svatého s jeho dary. Ale nezanechal nám jen dary. Dal nám i úkol: pokračovat v jeho díle a v jeho "záležitosti", v šíření evangelia právě silou jeho darů. Každému dal jiný "díl Ducha" jiný co do druhu i co do množství. Ale v každém případě jde o dar jeho, který je pro obdarovaného nejen darem, ale i úkolem. Úkolem, kterému máme dostát v tomto světě a v tomto svém nedokonalém lidství - což je ovšem riskantní. Pavel říká: "ten poklad máme v nádobě hliněné". A právě v tom se asi snadno proviňujeme: chceme spíš útěchu, jistotu, pojištění, sebe-neztracení, než že bychom byli ochotni riskovat sebe, svou spokojenost (i svou víru - v krajní mezi) pro "věc svého Pána". To, co se tu říká, nemá ovšem být výzva k fanatismu. Jde o něco jiného: je třeba rozpoznat, co mi Bůh dal a dává a jakou to má hodnotu, sílu, účinnost. Rozpoznat, co znamená dar Písma, modlitby, svátostí. Rozpoznat, co to znamená, že mám Kristova Ducha. Jaké osobní dary mám (schopnost vyslechnout, vést, potěšit, rozlišit...) a poznat a uznat, že právě toto - a ne úspěch dětí ve škole, zdraví, či výhra v loterii - jsou vrcholné Boží dary, které skutečně mám. Starat se, jak jich a zda jich využívám pro "věc Kristovu", pro šíření pravdy, lásky, naděje - spásy. Výstraha, ukázaná na postavě třetího služebníka, by neměla být žádným křesťanem přeslechnuta. Nejde přece jen o to, co nedělám - tedy jestli nedělám hříchy - ale právě tak a ještě víc jde o to, zda dělám to, co dělat mám, co vyplývá z Boží inspirace z darů, které jsou mi svěřeny.
   Rozdíl mezi mírou obdarování těch tří služebníků nás potom upozorňuje na to, že se nemáme navzájem nemoudře srovnávat, jako bychom všichni obdrželi stejné dary. Každý je vybaven jinak. Ale každý křesťan Božími dary vybaven je! A je především na jeho zodpovědnosti, zda a jak tyto dary využije.                            
(P. Aleš Opatrný, www.pastorace.cz)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
D
nešní doba je zvláštní. Na jedné straně se považuje za dobu velké svobody a na straně druhé má svoje typická tabu. Jedním z nich je slovo smrt a konec světa. Na druhou stranu nejednou v dějinách se někdo pokusil lidi šokovat hrozbami brzkého příchodu Pána. Co tedy znamenají slova o posledním soudu? Především výzvu. Správný ekonom není ani tak ten, který chytře zareaguje v okamžiku krize, ale především ten, který krizi dlouhodobě předcházel a prozíravě se na ni připravil. Pak se není třeba bát. Proto sv. Pavel tak krásně říká: „Vy všichni jste přece synové světla a synové dne, noc ani tma nemá nad vámi právo!“ Skutečně žádná tma nemá právo nad těmi, kteří patří svým duchem, životem, skutky, srdcem Pánu.                                                         
(www.vira.cz/nedelni-liturgie)