Zamyšlení z 8. neděle v mezidobí

05.03.2014 08:03

Kristův služebník      
   Zdá se, že dnes v mnoha farnostech vystupuje osoba kněze víc do popředí, než by bylo žádoucí. A to ne snad proto, že by se kněz sám do popředí tolik stavěl. Je tam spíš "vystrkován". V prostředí, které není křesťanské, je docela pochopitelně hledána v osobě kněze opora - a někdy i bohužel idol.
   Jakoby "zbraň proti nevěřícím" a taky zbraň proti vlastním pocitům méněcennosti
ve společnosti. Kněz - reprezentant, kněz - opora, kněz "který umí" - to je zboží, které je dnes mnohdy žádáno. A podle toho je kněz také posuzován, podle toho je mu často
(i nevědomky) vnucována podoba, které by měl nabýt...
   Pavel však vidí sebe samého jako Kristova služebníka a správce Božích tajemství.
S důrazem spíš na "Boží tajemství", než na slovo "správce". Kněz opatruje poklad Kristův - cestu spásy. A má jej jistě opatrovat ne jako ten, co hřivnu zakopal. Proč o tom uvažovat? Ne proto, abychom skončili u obdivu nad knězem, cože on to všechno spravuje! Ale proto, aby si každý uvědomil, oč v posledku jde - že jde o spásu, Kristem nabízenou, ne o kněze. Cestu ke spáse, skutečnost spásy samu, může člověk nacházet "skrze kněze", ale také třeba mimo něj! Ale hlavně - jde o Krista, o spásu, o Boha a cestu k němu, ne o kněze a o to, jak odpovídá naší představě. Tím ovšem není z kněze žádná zodpovědnost sňata. Má ji a má ji dost velikou. Tuto zodpovědnost z něj nakonec sejme jedině a pouze Bůh svou vědoucí láskou, která přináší ocenění i odpuštění. Nezáleží na tom, jak je kněz "úspěšný", jak splňuje představy věřících. Záleží na tom, jak obstojí před Bohem, jedině před ním. To si musí sám připomínat. To by mu měli mnozí připomínat.
   A každý, kdo se setkává s knězem, s působením církve, kdo se zúčastňuje bohoslužeb,
by se měl sám sebe ptát: co vlastně hledám - oč mi jde?
Nedojde-li k odpovědi, že hledá Krista, spásu, Otce, má velmi naléhavý důvod k zamyšlení.   (P. Aleš Opatrný, www.pastorace.cz)
------------------------------------------------
Spolehni se...    
   Spolehnout se na Boha bývá nesnadný úkol. Máme se lehkovážně přestat starat o budoucnost? Ježíš používá často nadsázky. Dnešní evangelium nemíří k drobnostem a detailům každodenních starostí. Ale jde o princip.
   Naše starosti nás často hluboce zneklidňují. Asi nikdy nebudeme mít všechno, abychom si byli jisti zabezpečením. Takový neklid však může člověka zcela zničit. Ale jak to udělat, abychom zůstali pokojnými? Základním receptem je důvěra v Boha. A to lze jen tehdy, když uvěříme, že Bůh je dobrý a že není lhostejný k lidské nouzi.
  V této víře a důvěře se vraťme k našim starostem. Dostávají zcela jiný rozměr.
Vždyť jsou nahlíženy z Boží perspektivy.            
(nedělní liturgie, www.vira.cz)
-------------------------------------------------------------------------------------------------
Dvěma pánům nelze sloužit

Zlaté časy, kdy člověk měl na vybranou - sloužit buď Bohu, nebo mamonu!
My máme dnes mnohem bohatší nabídku. 

A právě proto, že jeden člověk může mít těch pánů tolik,
snadno propadne dojmu, že vlastně nemá žádného, že je nezávislý.
Což je zdání, ne skutečnost. 

Proto je třeba si připustit zcela vážně otázku: Je mým pánem Bůh?
Mám odvahu a chuť mu skutečně sloužit?
Zní to až staromódně.
(www.vira.cz)