Zamyšlení z Květné neděle

01.04.2013 18:16

Postavit se před Ježíšem se srdcem na dlani
Bez úniku: uvnitř zdrcující výčitky, vně krvelační žalobci. Zákon neúprosně odsuzující… To byla zkušenost té ubohé ženy: a zároveň často tou naší zkušeností. Odsuzování druhých, hlodající a zdrcující výčitky svědomí, zklamání nad sebou, odsuzování sebe („proč jsem to udělal?“, „proč jsem takový bídák?“).
A navíc: neutuchající výčitky, které se nedají ničím „uplatit“.
Kdo doopravdy poznal hloubku a „tvář“ hříchu, asi zažil tyto pocity. Tyto pocity však nejsou „pravé křesťanské“. Ježíš odsuzuje hřích, ne hříšníka.
Na rozdíl od nás, kteří tak snadno „smícháme obojí dohromady“ (i to patří k naší porušené přirozenosti, že nedokážeme jasně rozlišovat). A tak odsuzujeme druhé, anebo i sebe. Obojí je koneckonců tím snadnějším způsobem, jak se vypořádat s hříchem. Ježíš jde po té těžší cestě. Nepodléhá citům, mlčí a čeká – aby zároveň poskytl čas „k prohlédnutí“ těm, kdo mají kameny již připravené.
Uvnitř úzkosti, vně kameny neúprosného odsuzování. A Ježíš mlčí. Prostoupen Božím pokojem. A tento pokoj je nakažlivý – a proto tato žena, díky Ježíšově blízkosti, vidí, jak se postupně hrozba odsuzování vytrácí. Smrt ustupuje, raší nový život. Tma přechází, pomalu svítá. A to ne samo sebou! To Ježíš působí tento neočekávaný zvrat – a kdo zažil někdy tuto změnu, ví, jak to bývá opravdu nečekaně (člověk v zajetí odsuzování si už už myslí, že je „beznadějně vydaný smrti“, bez šance). A podobně jako ona žena, i my potřebujeme být v Ježíšově blízkosti, ano, postavit se před jeho tvář – a to i přesto, že všude kolem (v našem nitru) zaznívá ohlušující žaloba a neuplatitelná výčitka.
Postavit se před Ježíšem se srdcem na dlani – neutéci, neschovat se.
Ježíš svou přítomností zahání výčitky… a bouře utichá.
A tento velký dar odpuštění je zároveň závazkem: jdi, a už nehřeš.
Jdi – neuvízni nevěřícně v minulosti, zaobíraný svými stinnými stránkami.
Jdi – nezůstávej v minulosti, přijmi odpuštění, uvěř, že Ježíš vzal na sebe tvůj hřích.
Uvěř a jdi – nezůstávej ležet na zemi jako poražený.
Vstaň a jdi – přece Bůh tě nestvořil proto, abys zůstal vězněm smrti a černoty!
Tragické totiž není prohrát a padnout, ale zůstat ležet na zemi. Ale ty jdi… a už nehřeš!
Rozhodni se pro novou cestu. Řekni si: „Nechci žít jako dřív“.
Ježíš tě vysvobodil proto, abys žil jako svobodný člověk – ne jako zajatec spoutaný
v poutech smrti a sebeodsuzování.
„Což jsi otrokem? Otrockého rodu? Proč by ses měl stát kořistí? Proč by měli krvelační mladí lvi řvát, vydávat hlas, určovat tvé kroky? Proč by měli pustošit tvůj život, tvé nitro, tvé vztahy?“ (Srv. Jer 2,14-15)
(podle P. Angelo Scarano, www.pastorace.cz)

K úvaze / k zamyšlení
1. Něco nového! Bůh má pro tebe něco nového, nový způsob života! Uvěříš tomu?

2. Kdykoli tě budou sužovat výčitky, postav se před tichého Krista a přijmi jeho slovo: „Já tě neodsuzuji“.

3. Rozhodnutí není snadné, ale je nutné. Je těžké opustit dosavadní návyky.