Zamyšlení z Květné neděle

13.04.2014 11:49

Ať se otřese země nad naší navyklou netečností

   Utrpení našeho Pána zavírá naše ústa a uvádí nás do mlčení, které je mnohem hlubší než změť hlasů, která na nás neustále doléhá a ve které se obvykle pohybujeme. Toto ticho probouzí v našem srdci otázku, před kterou nedokážeme utéci: Proč vlastně k tomu všemu došlo?
   Odpověď nám dává sám Ježíš: "To je má krev (nové) smlouvy, která se prolévá za všechny na odpuštění hříchů" (Mt 26,28). Zahleďme se na Syna člověka - Pána slávy, který pro nás podstoupil pokořování, výsměch a bití. Zahleďme se na Božího Syna, který nesestoupil z kříže, aby zachránil sám sebe, ale zůstal k němu přibitý, aby zachránil nás všechny. Věrný Božímu záměru, věrný své lásce k lidem, přijal tu nejhlubší opuštěnost, zaviněnou hříchem, aby nás osvobodil a dovolil nám zakusit radost ze společenství s Bohem.
   Ať se otřese země nad naší navyklou netečností, ať se lámou skály nad zatvrzelostí našich srdcí. Milost utrpení našeho Krista se dnes nabízí nám. Ve jménu Ježíše proto skloňme svá kolena a s tichostí a pokorou složme k patě jeho slavného kříže, posvěceného jeho láskou, všechny své hříchy.

   Pane Ježíši, tvoje tvář je tváří pokorného Boha, který nás tak miluje, že se neváhal všeho vzdát a jako chudý sestoupil mezi nás. Tvoje tvář je tváří naší bolesti, naší samoty, naší úzkosti a naší smrti, kterou jsi dobrovolně přijal, abychom už nebyli osamocení a zoufalí.
   Dej, ať se v tomto podivuhodném zjevení učíme vidět tvou všemohoucnost, která nás miluje tak silně, že sdílí naše utrpení a z lásky k nám se dává přibít na kříž. Uč nás, co znamená milovat, jak nás miluješ ty, abychom dokázali v tichosti vstoupit do tajemství tvého utrpení a smrti. Jen tak budeme moci s tebou a v tobě poznat radost z plného a definitivního vítězství nad nesvorností, hříchem a smrtí.

      Pojďme a vystupme spolu na Olivovou horu, pospěšme naproti Kristu vracejícímu se dnes z Betánie a kráčejícímu dobrovolně vstříc svému svatému a požehnanému utrpení, aby tak dovršil tajemství naší spásy. Přichází tedy, dobrovolně se vydává na cestu do Jeruzaléma. Nuže, pospěšme spolu s tím, jenž chvátá k svému umučení, a napodobme ty, kteří mu vyšli naproti. Ne však tím, že bychom mu na cestu prostírali olivové ratolesti, koberce, pláště nebo palmové větve, ale tím, že my sami se mu podle svých sil prostřeme na cestu, s duchem zkroušeným a s upřímným srdcem i pevnou vůlí, abychom přijali přicházející Slovo, abychom do sebe pojali Boha, ač ho nikdy nelze obsáhnout. Vždyť ten, jenž je mírný, má radost, že se nám mohl ukázat ve své mírnosti. Zapadl do naší naprosté nicotnosti, aby mohl přijít a důvěrně se s námi stýkat a pro své příbuzenství s námi nás pozvednout a přivést opět k sobě.
   Tak tedy prostřeme Kristu na cestu sami sebe. Neprostírejme neživá roucha nebo bezduché ratolesti, neprostírejme větvoví; je to hmota, která po použití ztrácí svěžest a potěší oči jen na několik hodin. Ale oděni jeho milostí neboli jím samým - neboť "vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista" (Gal 3,27) - my sami se prostřeme jako roucha a položme se mu k nohám (Ondřej Krétský).               

   Dnes si často opakuj a žij toto Boží slovo:
"Byl týrán, ale podrobil se a neotevřel svá ústa" (Iz 53,7a).                                                                                                                               (P. Angelo Scarano, www.pastorace.cz)