Zamyšlení ze 17. neděle v mezidobí

27.07.2014 08:28

Vzácná perla  
 
Tento skutečný příběh, který svou poutavost nikdy neztrácí, se stal jednomu misionáři
v daleké Indii před 150 roky. Pokoušel se přiblížit evangelium domorodcům na pobřeží nedaleko města Madrasu. Byli to prostí „lovci perel“. V místě výskytu perlorodek se potápěli hluboko pod mořskou hladinou. Ničili si zdraví a riskovali život, jen aby nalezli (většinou marně) onu šťastnou perlu pro svou chudou obživu.
   Tento misionář měl zvlášť hluboký vztah k jistému „předčasnému starci“, který žil osamoceně. Věnoval se mu trpělivě, ale nikdy se nesetkal s pochopením:
   „Nechte si své pohádkové vyprávění o nějakém láskyplném Božím zájmu a jeho milosti pro hříšného člověka v oběti vašeho Ježíše Krista! Já věřím v převtělování – musím jít cestou utrpení a karmy, dokud se od svých vin zcela neočistím. Až si našetřím tisíc rupií, vydám se na pouť do Benares, kde se umyji od svých přestoupení ve svaté řece Gangu. Potom odevzdám své rupie svatým bráhmanům, aby se za mne modlili k bohům. Tam budu čekat oddaně na smrt a své další vtělení do vyšší kasty: abych byl blíže svému vykoupení a dosáhl míru – nirvány!“
   Jednoho dne našel lovce perel ve slavnostní náladě a v bílém rouchu … Misionář se zaradoval, že jeho přítel snad konečně přijal evangelium. Ten mu však řekl: „Ale kde, jen jsem si spočítal své rupie … a tak jsem dnes naposledy. Rád bych se s tebou rozloučil a vydal se na cestu svého sebezdokonalování a vysvobození ze svého údělu utrpení. Příteli, nermuť se nad rozloučením – a přijmi ode mne na památku tento můj dárek!“
   Přitom podal zarmoucenému misionáři cosi zabaleného v kousku zmuchlaného papírku… Jaké však bylo jeho překvapení, když uviděl jeho obsah – jedinečnou perlu svou velikostí a cenou! „Příteli, nemohu od tebe přijmout tak nesmírně cenný dar, vždyť si ho přece nezasloužím!“, řekl misionář svému příteli, který byl však neoblomný.
   „Vezmi si tedy na cestu za svůj šlechetný dar alespoň všechny moje peníze“, řekl zcela bezradný misionář, zmatený neobvyklou neústupností svého přítele.
   Ale překvapení nebyl dosud konec! „Nech si své peníze, vždyť nemáš vůbec potuchy, jak ohromnou cenu má tato perla – zejména pro mě samotného!“, obořil se náhle Ind ve svém nepochopitelném rozhorlení. „Měl jsem jediného syna, který byl mým věrným pomocníkem. Když se jednou vynořil již mrtvý na hladinu, měl ve své sevřené ruce právě tuto perlu! Uvědomuješ si vůbec, jakou cenu má pro mne tato perla, která stála život mého jediného – nejdražšího syna? … Tu bych přece za žádné peníze nemohl prodat! Vždyť nemůže být ničím na světě zaplacena! … Jen z největší lásky darována! Jen ty, milý příteli, zůstáváš
v mém osamocení a opuštěnosti tím, kdo mne měl opravdu nezištně rád! Proto si ji musíš ode mne vzít!“

   Misionář na to řekl: „Milý příteli, nyní jistě pochopíš, že tou nejvzácnější perlou lásky Boží je jeho milovaný Syn Ježíš Kristus – i pro tebe! Proto nemůžeš jeho dílo lásky nikdy ničím zaplatit, natož si je zasloužit cenou svých obětí. Právě tak může být jen z nesmírné lásky tobě darována!“
   S pláčem padl lovec perel na kolena a přijal Krista do svého života. A místo cesty do Benares potom nepřestával rozdávat perly evangelia společně se svým přítelem – a stal se domorodým misionářem v Indii …

Tento příběh nepotřebuje další „komentáře“: jen náš čas a ochotu se zamyslet, co doopravdy považuji za své nejdražší perly - a jakou hodnotu má pro mě Kristus a jeho slovo.                                                                                                                                                             (podle P. Angelo Scarano, www. pastorace.cz)