Zamyšlení ze Slavnosti Ježíše Krista Krále

25.11.2013 19:15

Triumfalismus církve?
Velikášství? Touha po moci? Tyto a podobné myšlenky by mohl navodit dnešní svátek "Krista Krále". Avšak samotné evangelium uvádí na pravou míru podstatu této slavnosti: žádná touha po moci, žádný triumfalismus. Oslavujeme totiž krále s korunou … trnovou. Krále bezmocného, posmívaného, opovrženého, slabého. Je skoro pochopitelné a logické, že většina stojících u kříže nemohla v něm rozpoznat Božího vyvoleného. Vždyť byl tak nevzhledný, že nikdo by po něm nedychtil, byl jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář (Iz 53,2-3) Takový že by byl ten vytoužený a úspěšný židovský král? Největší znalci Písma ho nerozpoznali, ti nejzbožnější, bezúhonní podle zákona ho zavrhli, jen jeden zločinec ho poznal. V člověku proklatém podle zákona ("proklet každý, kdo visí na kůlu" - Dt 21,23) poznal Božího vyvoleného!
Ten zločinec po pravici, ačkoli nebyl žádným teologem nebo "světcem", poznal jednu velkou pravdu: Bůh zjevuje sebe "pod opačnou podobou". Zjevuje svou velikost v maličkosti, moc v bezmoci, sílu ve slabosti. Proč? Nebylo by jednodušší, kdyby se Bůh zjevil "jasně"? Bůh se v Kristu mohl zjevit jako "silný a mocný", který odstraňuje rázně a nekompromisně všechny nepřátele, který překonává všechna úskalí a nepodléhá žádné slabosti. Avšak takový Bůh by byl příliš velký… a budil by strach i zděšení.
Ubohý člověk by nebyl schopný ho přijmout, navázat k němu vztah, protože by byl příliš velký a "nadlidský". Kristus nechtěl člověka přemoci a pohltit svojí mocí, ale přitáhnout ho k sobě. A věděl, že ho přitáhne právě skrze nepatrnost, bezmoc, slabost: jen tak člověka pomalými kroky přesvědčí, že se může přiblížit, že se nemusí bát.
Kristus ukazuje svoji královskou důstojnost tím, že je služebníkem. Služebníkem až na kříž, kde slouží nejenom jednomu ztroskotanci, ale i celému množství dalších lidí. Slouží skutečně královsky tím, že uděluje milost: omilostňuje a zachraňuje před smrtí. Nemuselo být lehké pro toho zločince uvěřit tomu, že jiný "zoufalec", odsouzený k brzké smrti, je králem. Stejně tak nemusí být pro nás lehké uvěřit, že Kristus je králem i dnes: vždyť často můžeme vidět Krista spíš ukřižovaného než vzkříšeného, spíš poplivaného než oslaveného. Má tento slabý Kristus moc nás zachránit? Je skutečně "králem"? Je silnější než smrt? Než zoufalství a bezmoc kolem nás? Možná je lehké odpovědět na tyto otázky v tuto chvíli kladně, ale zkusme si na ně popravdě odpovědět tehdy, až budeme v úzkých, až nás Kristus "nebude zachraňovat", až budeme ponecháni napospas bezmoci: uvěříme i tehdy, že je Kristus králem? Králem "pro nás"?
(podle P. Angelo Scarano, pastorace.cz)