Zamyšlení ze slavnosti Těla a Krve Páně

23.06.2014 07:33

Trojí pozvednutí
    Svátost Těla a Krve Páně - Eucharistie - je skutečností tak velikou, že ji můžeme chápat
z mnoha stran a stejně ji plně nevystihneme. Dnes se tedy věnujme jednomu pohledu na Eucharistii, který jistě není jediný a úplný.
    Nejprve pohled nedokonalý či nesprávný: mnohým se zdá, že ve svátosti si Ježíše Krista přivlastní - je náš. Přijal jsem ho - a je můj.
Omyl. My ho nevlastníme. On chce mít nás. Jestliže přijímáme Tělo Páně, to Ježíš přijímá nás a chce se tak s námi sjednotit. My musíme být přijati Ježíšem, abychom byli pozdviženi k Otci. „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne“ - četli jsme v evangeliu.
To „zůstávání v Ježíši“ není ovšem sladká citová útěcha. Kdo je Ježíš, v němž zůstáváme? Je to Ježíš ukřižovaný a vzkříšený. A tak setkávání s Ježíšem Kristem v eucharistii, přijímání jeho těla a krve, znamená setkávání s Ježíšem ukřižovaným a vzkříšeným,
s tajemstvím jeho smrti a vzkříšení. A ne setkávání nezávazné, míjející. Je to setkání,
v němž jsme vtahováni do skutečností - do jeho smrti a vzkříšení. „Ten, kdo jí mne, bude živ ze mne“ - říká evangelium. Žít ze smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Co to znamená?
    Člověk je křtem připojen ke Kristu, a tak se v něm děje tentýž pohyb, tentýž přechod, kterým je u Krista pohyb ze smrti do vzkříšení. Jsme převáděni z hříchu k odpuštění - to je totéž, co ze smrti do života. Setkání s eucharistií pro nás znamená tento přechod, toto pozvednutí. Jsme hříšní, a Ježíš mi dává svůj, Boží život, život Vzkříšeného, život, který je přemožením hříchu.
    Žijeme v situacích, které jsou někdy beznadějné. Ježíš nám nedává lacinou naději „bude to zas dobré“ nebo „všechno přejde“. On zemřel, dopadlo to všechno z hlediska tohoto světa špatně. Naděje jako by již nebyla. Určitě ne ta naděje světská. Ale za tou smrtí bylo a je vzkříšení. Tedy i v našich bezvýchodných situacích neznamená setkání s Ježíšem Kristem v eucharistii útěchu: „bude to zas dobré“, ale znamená to naději konečnou: I když prohraješ, budeš poškozen, či dokonce umřeš - nekončí všechny možnosti, Bůh má pro tebe život - vzkříšení. A on ti dává tento život už teď, když se ve víře setkáváš s Kristem
v eucharistii.
    A konečně je tu smrt, smrt, na kterou člověk moc nemyslí, ale která je jako možnost - reálná možnost - stále v našem životě přítomná. Setkání s Ježíšem Kristem v eucharistii mi umožňuje i tuto nepříjemnou a neradostnou skutečnost přijmout. Udělat ze svého utrpení a ze své smrti část utrpení smrti Kristovy. Spojovat se v eucharistii vědomě s jeho životem. Tak, jako s ním srosteme v jeho smrti, budeme s ním i v jeho vzkříšení - říká svatý Pavel. Přijímám-li tělo a krev Páně, potom tedy mohu přijmout i fakt lidské smrti, tedy i mé smrti. Přijmout ji jako šanci, s nadějí - protože jsem v tu chvíli pozvedán Ježíšem k životu, který leží za hranicí smrti, za hranicí hříchu a za hranicí zla. Přitom jsem včleňován do společenství ostatních křesťanů, kteří mají mít stejně jako já účast na životě vzkříšeného Krista, s nimiž mám žít plnost života v Božím království. Už zde tedy "ochutnávám" začátek tohoto úžasného nasycení Bohem. Tak rozumějme jednomu chlebu a jednomu kalichu, na němž budeme mít účast.

Můžeme tedy shrnout:
Setkání s Ježíšem Kristem v eucharistii znamená pro člověka trojí pozvednutí:
z hříchu k životu v milosti,
z lidské beznaděje k pravé a plné naději,
ze smrti do života vzkříšeného Krista.
                                                                     
(podle P. Aleše Opatrného, www. pastorace.cz)