Zamyšlení ze svátku Posvěcení lateránské baziliky

09.11.2014 12:25

Nedělejte z domu mého Otce tržiště! (Jan 2,16).
   Uvnitř basiliky Nejsvětějšího Spasitele nebo Sv.  Janů v Lateránu nebo Matky všech kostelů anebo Lateránské basiliky se nachází obchůdek s devocionáliemi. Chodili jsme tam za římských studií kupovat známky nebo pohledy. Jak asi vnímají tamní křesťané dnešní evangelium? Nebo že by Ježíš prorockým gestem ukazoval pouze na sebe? Nevím, je to jen takový postřeh.
   Můžeme také hovořit o našich kostelech. Nekupčíme s Božími milostmi i my? Bůh je neúplatný. Dává dary, milosti, projevuje nezištnou přízeň. Je naprosto suverénní, jedná podle své vůle. A je nutno zdůraznit, že jeho jednání je motivováno láskou, protože on sám je Láska. Není v něm žádný stín.
   Velice trefně vysvětluje vztah křesťana a chrámu sv. Cesareus Arleský ve druhém čtení denní modlitby církve: „Kdykoli přicházíme do kostela, připravme svou duši, aby byla taková, jaký chceme mít kostel. Chceš, aby basilika čistotou jen zářila? Neposkvrňuj svou duši špínou hříchů. Chceš-li, aby byla basilika plná světla, Bůh také chce, aby tvá duše nebyla temná, ale aby se stalo, co říká Pán: aby v nás svítilo světlo dobrých skutků, a tím aby byl oslavován ten, který je v nebi. Tak jako ty chceš vstoupit do tohoto kostela, tak chce Bůh vstoupit do tvé duše.“
  
Klenba Lateránské basiliky spočívá na dvanácti sloupech, v jejichž atikách je dvanáct soch apoštolů. Je to krásný symbol víry, která spočívá na společenství, nikdy jen na jednotlivci. Vzájemná otevřenost k pomoci, nápravě přehmatů, posílení odvahy, trpělivosti, naděje… Vše je rovnoměrně rozloženo Duchem, který rozdílí své dary tak, jak chce. Je to důvod k radosti a vděčnosti. Uprostřed basiliky je oltář – Kristus – který se i nám chce znovu odevzdat, abychom se podobali živé vodě, která vytéká zpod chrámové brány a rozlévá své životodárné vody i v místech, kde je jen suchopár a neúroda. A to jsme my.

(P. Petr Šabaka, www.pastorace.cz)
...........................................................................................................................................................................
Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kos¬tele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus. (www.vira.cz/nedelni-liturgie)