Zamyšlení ze Zmrtvýchvstání Páně

21.04.2014 07:12

Ženy u hrobu
Ve všech velikonočních evangeliích to jsou ženy, které spěchají ke hrobu a setkávají se
se Vzkříšeným. To byla jistě výzva pro mužskou církev. Lukášova poznámka ukazuje skepsi mužů vůči zprávám žen. "Těm (apoštolům) však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim" (Lk 24,11). Muži chtějí všechno vidět a uchopit, ono neviditelné však nespatří.
Ženy mají cit pro zrození a smrt. Setrvávají u kříže, zatímco muži prchají.
Právě ony jsou svědky nového zrození, nového života, který vstává z hrobu.
   V Matoušově evangeliu se ženy hned na konci sabatu, tedy při setmění, vydaly "podívat se ke hrobu" (Mt 28,1). Řecké slovo "theorein" znamená: vidět, meditovat, reflektovat, pozorovat. Ženy chtěly hrob pozorovat, mlčky hledět na toho, kdo se dotkl jejich srdcí. Zjevně hodlaly držet u hrobu stráž: chtěly být u Ježíše i ve smrti, vytrvat u něho a přemýšlet o tajemství jeho života. Mají odvahu vydat se do noci a vytrvat ve smutku u hrobu. Právě proto smějí prožít vzkříšení a setkat se se Vzkříšeným. Ženy se méně obávají návštěvy umírajících či cesty na hřbitov. Pro ně patří smrt k životu právě tak jako narození. Muži se takovým tématům jako nemoc a smrt raději vyhnou - mají z nich strach. Nevědí, co mají umírajícím říci. Je pro ně těžké být s truchlícími. Ale tak nemohou prožít ani proměnu smrti. Ženy i přes smrt věří životu. Když potkávají Vzkříšeného na cestě do města, přicházejí k němu spontánně: "Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu" (Mt 28,9). Sklánějí se před tajemstvím života, protože je silnější než smrt. Láskyplně objímají jeho nohy. Protože se nebojí dotknout hrobu, mohou se dotknout i Vzkříšeného a v něm se dotknout života, který zvítězil nad smrtí. U Marka a Lukáše přicházejí ženy za svítání ke hrobu, aby pomazaly Ježíšovo tělo vonnými oleji. Chtějí mu prokázat poslední službu lásky. Samy připravily vonné masti z různých bylin. Jejich láska k Ježíši jeho smrtí nekončí - objímá ještě i Ježíšovo mrtvé tělo. Na první pohled se to zdá nesmyslné, neboť v orientálním podnebí by mohla být mrtvola již v rozkladu. A přece láska stále věří na zázraky. Láska je silnější než smrt: to mohly ženy prožít na vlastní kůži. Nesetkaly se s Ježíšovou mrtvolou, ale se Vzkříšeným. Ježíš žije. Tak neústí jejich láska do prázdna, ale míří k tomu, který navěky žije a miluje.
   Církev by dnes dobře učinila, kdyby uvěřila poselství žen, protože mají zdravý cit pro to, co by v nás mohlo probudit život. Velikonoční evangelia jsou tedy pozváním, abys Ty dnes dával pozor obzvláště na to, co Ti chtějí říci ženy doma v rodině, v práci nebo při osobním setkání. Kde uslyšíš něco nového a neobvyklého? Kde vycítíš v jejich slovech hodnotu vzkříšení? Každý z nás má různé "stránky" své duše. Ženy, které se u hrobu setkaly se Vzkříšeným, nám chtějí dodat odvahu jedné takové "stránce" důvěřovat: je jí vnitřní tušení našeho srdce. V tichých impulsech našeho srdce zakoušíme vzkříšení. V něm se nás často dotýká Vzkříšený, abychom měli odvahu vstát, přicházet k lidem, říkat, co máme na jazyku, chopit se problému, který nás tíží.
Proto dnes vědomě naslouchej tichým hlasům svého srdce: vědí totiž, že se vzkříšení může dnes stát i pro Tebe skutečností. Věří, že život zvítězí nad smrtí a že láska je silnější než smrt.                                                        
(P. Anselm Grün,OSB,  převzato z www.pastorace.cz)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nedělní zamyšlení
Aleluja naplňuje dnešní den. Toto slovo je zvoláním: „Chvalte Pána!“
Nejen, že apoštolové zakouší překvapení ze setkání s živým Kristem, ale především hřích, který znamenal oddělení od Boha, je přemožen vítězstvím bohočlověka Krista. Jak podivuhodné tajemství. Bůh svět nepředělal, nezahubil, stále běží ve stejných kolejích, a přece je něco zcela jinak. Nejsme již jen otroky hmotného světa, vlastních vášní… ale máme volný přístup do Boží blízkosti.
To je dar vykoupení, to je radostné Aleluja.