Zamyšlení z 2. neděle v mezidobí

20.01.2014 09:51

Hle, Beránek Boží
Evangelium této neděle navazuje na událost Křtu Páně, kterou jsme slavili před týdnem. Společným tématem je opět Kristovo "zjevení", tentokrát ne skrze Otcův hlas, ale skrze svědectví člověka, Jana Křtitele. Na rozdíl od předešlé neděle, toto "zjevení" není už centrem pozornosti samo o sobě, ale "soteriologicky" čili v jeho spásném významu:
Kristus přijímá Ducha, aby jej mohl dávat nám. Ježíš je tedy představen jako nositel a dárce Ducha. Zároveň je označen jako Beránek Boží, který snímá hříchy světa. Nemusíme vidět tyto dvě "funkce" odděleně: on snímá hřích světa právě tím, že dává Ducha. To první jde ruku v ruce s druhým. Duch je tou očišťující vodou, která odplavuje nečistotu hříchu. Duch je tím ohněm spalujícím plevu "prázdného způsobu života" (1 Pt 1,18).
Dnešní perikopa nám tedy ukazuje dvojjedinou Ježíšovu spasitelnou úlohu: negativní (čili "co odnímá" - hřích) a pozitivní (čili "co dává" - Ducha neboli božský život).
Ježíš neodnímá hřích tak, že by zanechal volné místo, prázdno: on vkládá do očištěné nádoby srdce nový obsah, nový život. Kristus je ten, který uklízí a vyčišťuje náš dům: nenechává jej však zet prázdnotou, ale zdobí okrasnými předměty.
Označení "Beránek Boží" je nám důvěrně známé ze slavení eucharistie. A asi běžně vnímáme Krista jako toho, který nás zprošťuje hříchů. Méně často ho však vidíme jako dárce Ducha, lépe řečeno jako toho, který odpouští hřích tím, že dává Ducha. Jeho odpuštění totiž není pouhým "smazáním" (jako kdybychom něco smazali obyčejnou gumou), ale je novým tvůrčím činem, protože je v moci životodárného Ducha. Jinými slovy každé odpuštění je velkou událostí, je novým znovuzrozením, "malým křtem". Takovým "křtem" odkládáme starý život (hřích) a přijímáme nový (Ducha).
A pokud je pro nás samozřejmé považovat Krista za "Beránka Božího", tento týden můžeme udělat nový krok a začít ho vidět (zároveň) jako "dárce Ducha": on je Beránkem, protože je dárcem Ducha. Kdykoli budu k němu přistupovat s prosbou za odpuštění, mohu si vzpomenout, že on odpouští a vkládá do mě novou energii, novou božskou kvalitu: bere mi "starý, dekadentní život" a dává mi život "tryskající jako pramen vody". S Kristem mohu i já činit stále znovu zkušenost, že můj život se obnovuje jako mládí orla. Svým Duchem on dává "zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému" (Iz 40,29). Ti, kdo mají odvahu odkládat před Kristem "starý způsob života" a přijímat jeho Ducha, "nabývají nové síly, vznášejí se jak orlové, běží bez únavy,  jdou bez umdlení" (srv. Iz 40,31).
(podle P. Angelo Scarano, pastorace.cz)
-------------------------------------------------------------------------------------------------
Svědectví

Evangelista Jan klade velký důraz na Křtitelovu funkci svědka.
Téma svědectví se jako červená nit táhne celým jeho evangeliem. Ježíš svědčí o Otci; Samařská žena svědčí o setkání s Ježíšem; Otec svědčí o Synovi; Ježíš svědčí o sobě; o Ježíši svědčí jeho skutky; zástup vydává svědectví o vzkříšení Lazara; Duch vydá svědectví o Ježíši, aby byli schopni svědectví i jeho učedníci; Ježíš vydává svědectví pravdě; učedník, který na vlastní oči viděl Ježíšovu smrt i vzkříšeného Ježíše, vydává svědectví, abychom i my uvěřili. A to nezmiňujeme další implicitní narážky na různé formy svědectví. Dalo by se tedy říci, že celé Janovo evangelium je intenzivní školou svědectví o Kristu, přičemž Jan Křtitel je „instruktorem“ úvodní lekce, která připadá na druhou neděli v mezidobí. Je jasné, že k zvládnutí tak náročného obsahu zdaleka nestačí jedna jediná neděle. Určitě však bude dobrým startem, jestliže si osvojíme první základní dovednost, k níž nás Jan Křtitel vede, a sice schopnost vidět, že Ježíš jde přímo k nám. „Jan viděl Ježíše, jak jde k němu.“ Opravdu důvěryhodné a spolehlivé svědectví o Ježíši může totiž vydat pouze ten, kdo vidí a chápe, že Ježíš jde přímo osobně k němu.
(e-neděle, www.paulinky.cz)