Zamyšlení na 13. týden v mezidobí

08.07.2012 07:55

Talitha kum

Dopouští-li Stvořitel smrt, tak jen proto,
že v Kristu ji proměnil v cestu Vzkříšení.
Nechá-li duši zdánlivě na pospas podsvětí,
pak jen proto, aby se jí mohl o to víc dát poznat jako Spasitel.
Nezabrání-li smrti, aby ještě mladého člověka vytrhla ze života,
pak proto, aby mu dal zakusit životodárnou sílu
a opojnou sladkost Kristova zvolání Jairově dceři:
„Talitha kum!“ – „Děvče, říkám ti, vstaň!“
(P. Richard Čemus)


Text není ani vyprávěním o nějaké kuriózní ojedinělé události, ani návodem, jak křísit mrtvé nebo uzdravovat nemocné. Není ani sám o sobě stojícím důkazem o Ježíšově božství. Je částí evangelia, které předpokládá víru v Ježíše jako Spasitele a tuto víru chce podpořit, rozvinout a poučit (učinit ji pravdivější, "pravější"). Pro toho, kdo Krista nezná a kdo v něho nevěří, bude text odtažitý anebo nesrozumitelný, s tím se nedá nic dělat. Pro nás je otázkou, co znamená pro křesťana dnes, jak může podpořit jeho víru.
Není snadné pro nikoho, aby se vymanil z myšlenkových stereotypů, ve kterých se pohybuje. Slyšíme-li dnes něco, co se vymyká našim běžným zkušenostem, jsme tím buď fascinováni, nebo se ptáme,
jak je to možné a zda tomu máme vůbec věřit.

Čteme-li Písmo, čteme často také o neuvěřitelných, výjimečných skutečnostech. Můžeme být fascinováni nebo vše odmítat, ale ani jeden z obou postojů nám nepomůže. Potřebujeme se totiž v prvé řadě ptát, co příběh znamená. Chtít mu porozumět. Chtít mu porozumět tak, jak byl myšlen, když byl psán, ne tak, jak bych si ho představoval dnes já. A můžeme jít ještě dál. V evangeliu nejde jen o porozumění příběhu, ale
jde o porozumění Ježíši.
Jemu je především třeba porozumět - teď jako tehdy.
Toto porozumění není ale tak obtížné.
Příběhy evangelií nám jako názorné obrazy ukazují, že Ježíš opravdu přemáhá zlo. Že toto
zlo je sice mocné, ale není mocnější než Ježíš.
A zlo, o kterém se v evangeliu mluví, je zpravidla jediné zlo, než o kterém stále dnes stále referují noviny a televize. Není to především zlo, ohrožující člověka zvenku, je to zlo, které ho ohrožuje zevnitř. I ve chvíli, kdy Ježíš uzdravuje nemoc, očima pozorovatelnou nemohoucnost člověka, lidský handicap, jde vždy také o uzdravení nitra.
Jde o uzdravení nitra - pro život s Bohem, pro život v Božím království. Toto uzdravení víru předpokládá a také víru působí. Jinými slovy: vede k úzkému důvěryplnému vztahu
s Ježíšem.
Ten lze nabýt dnes, jako tehdy.
A víra je pro něj potřebná dnes, jako tehdy.
(P. Aleš Opatrný, www.pastorace.cz)

K reflexi – k zamyšlení:
1. Existuje nějaká má životní situace,
    kterou vnímám jako beznadějnou?
    V čem jsem rezignoval/a na změnu?
2. Dotýká se mého srdce zlo a neštěstí představovaná v novinách, televizi?
    Jak na ně reaguji?
    (Zlostí, lichým soucitem, modlitbou, pomocí...)
3. Opakuj si často a žij z Božího slova:
    „Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista:
    on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým,
    abyste vy zbohatli z jeho chudoby.“

nebo    „Neboj se, jen věř.“