VZPOMÍNKA
NA STOLETÉ VÝROČÍ POSVĚCENÍ
FARNÍHO KOSTELA SV. JINDŘICHA
V PETŘVALDĚ NA TĚŠÍNSKU
15. VII. 1838 – 15. VII. 1938

 

Dříve než byl vystaven nynější farní chrám, stál na zdejším katolickém hřbitově dřevěný kostelík, 9 sáhů dlouhý a 3 sáhy široký, mezi branou a hlavním křížem asi v místech, kde jsou dnes hroby Mikšanů, řídícího Jana Schewczika, faráře Gabriela Meixnera z Horní Suché a Frant. Vicherka Gilovského. Ve visitačních priotokolech vratislavského biskupa jest již zmínka o kostele v r. 1652. Poněvadž jednou se uvádí jako patron kostela sv. Bartoloměj, po druhé sv. Barbora, dá se soudit, že kostelů bylo asi více. Patrony posledního dřevěného kostela byli sv. mučedníci Jan a Pavel, ochránci proti bleskům a krupobití. Jejich sochy jsou v dnešním chrámě umístěny po obou stranách hlavního oltáře.
Při bourání tohoto kostelíka bylo jeho dřevo dosti zachovalé a mohlo svému účelu ještě dlouho sloužiti a bylo ho proto použito k výstavbě sýpky, již lze ještě dnes u prostředního dvoru spatřiti.
Z počátku byl přifařen Petřvald do Orlové, později snad od Slezské Ostravy aneb s Šenovem do Řepišť a na konec po přeložení řepišťské fary do Šenova přináležel jako filiální kostel do Šenova až do novostavby nynějšího kostela, kdy farnost petřvaldská byla od šenovské odloučena a zřízena v roce 1840 jako samostatná lokálie.

NYNĚJŠÍ FARNÍ KOSTEL
Od roku 1828 až do roku 1858 byl hrabě Jindřich Larisch z Moenichů majitelem panství petřvaldského, jehož Larischové nabyli i s jinými statky v roce 1792.

Chtěje odměniti petřvaldské občany, své to poddané, za jejich pilnost, oddanost a zbožnost, odhodlal se v r. 1835 postaviti jim na svém pozemku nový zděný chrám a to svým vlastním nákladem.

Zvláštní jeho římský sloh, tzv. římská rotunda, jež se vyskytuje málokde, má svůj vzor v jistém kostelíku v Miláně v Itálii, kde hrabě často dlíval se svou rodinou.

Patronem byl kostelu určen samým zakladatelem sv. Jindřich, jehož jméno mu bylo dáno na křtu svatém. Byl i patronem vhodným, neboť sv. Jindřich je spojen i s dějinami naší vlasti.
Císař Jindřich II. narodil se v Bavorsku r. 972. Po smrti císaře Otty III. r.1002 stal se králem německým a r. 1014 byl se svou manželkou Kunhutou korunován císařem římským.

Byl panovníkem zbožným a mírumilovným a přece musel často ozbrojenou mocí zasahovati v Německu, Itálii ba i také v Čechách. Vystavěl mnoho chrámů, např. v Bamberce, v Namburku, v Hildesheimu, Paderbornu a j.

Zemřel dne 13. července 1024 v Halberštatu a byl ve svém oblíbeném Bamberku ve stoličním chrámu pohřben.

Papež Evžen III. (1145-1153) prohlásil ho svatým. Také chrám sv. Víta v Praze dostal r. 1372 několik částí z jeho ostatků. Též k jeho poctě byl Karlem IV. v Praze  – Novém Městě vystavěn chrám.

V Čechách chovali u vděčné paměti jeho zásluhy, kterých si světec získal o udržení rodu Přemyslovců a o navrácení pokoje naší vlasti.

Ponejvíce bývá zobrazován v císařském hávu, an drží v ruce model chrámu bamberského.

 

STAVBA KOSTELA
Podle ústního podání čekali dělníci toho dne, kdy se mělo začít s vykopáváním základů do 12. hodin, kdy měl podle úmluvy přijíti hraběcí kurýr s poselstvím, že nový chrám má býti o 3 m kolem dokola větší, než je nynější. Kurýr ale nepřišel. Jest litovati, že se tak nestalo, neboť brzy potom se našla ložiska uhlí „na Bedřichu“ za kostelem a tu seznali všichni, že tím také přibude i obyvatelstva a kostel v budoucnu nevystačí. Úhrnný počet obyvatelstva byl tehdy asi 850. Po dvaceti letech již skoro 2000.

Svěcení základního kamene vykonal dne 3. května 1835 vldp. děkan Vincenc Misera, farář šenovský.  V tomto roce bylo, jak uvádí kronika, veliké sucho a tudíž i veliký hlad.

Farníci petřvaldští ukázali se při stavbě velice ochotnými. Obstarali si veškerý dovoz stavebního materiálu a denně vypomáhalo 20 až 30 občanů zdarma.

Pracovalo denně 20 zedníků, takže ještě téhož roku do září bylo zdivo hotovo. V příštím roce byla dostavěna věž  a dokončeny ostatní části stavby.

Po zřízení oltářů a úpravě vnitřku kostela byl nový kostel dne 15. července 1838 generálním vikářem Pavlem Prutkem, farářem ve Frýdku benedikován a konaly se v něm první slavné bohoslužby za krásného počasí a také za ohromné účasti farníků a věřících z celého okolí. Též přišlo i mnoho procesí.

V roce 1838 – 1839 byla vystavěna i farní budova.

PRVNÍ DUCHOVNÍ SPRÁVCE A POZDĚJŠÍ FARÁŘ

Stal se jím P. Antonín Duda, který byl předtím kaplanem ve Frýdku.

Po svých rodičích zděddil značné množství majetku a byl ochoten převzíti někde duchovní správu, kde by mohl svých prostředků použíti ve prospěch kostela aneb zříditi nadaci na vydržování kněze. P. Josef Rudel, děkan v Těrlicku, upozornil jmenovaného na vzornou obec Petřvald.

Šenovský farář Vincenc Misera byl dotázán, zdali by odstoupil filiální obec Petřvald, když by byla zřízena jako samostatná lokálie. Farář šenovský projevil ochotu, bude-li odškodněn z náboženské matice. Generální vikář Pavel Prutek dopsal hraběti, by převzal patronát i nad farní budovou, poněvadž se našel dobrodinec, který by zajistil důchod duchovnímu správci. Patron ochotně svolil. Na to duchovní správce Antonín Duda zřídil nadaci, která však nestačila a proto obec se zavázala přispěti na výživu kněze vejci, slepicemi a obilím.

V únoru 1837 byl podána odůvodněná žádost k zemskému úřadu do Brna o povolení, aby byla zřízena samostatná duchovní správa v Petřvaldě. Věc se však protahovala; byly zasílány urgence, až konečně koncem září 1840 došlo potvrzení s oznámením, že šenovský farář byl odškodněn 58 zl. konv. m. z náboženské matice.

P. Antonín Duda byl dne 1. října 1840 jako první lokalista generálním vikářem Prutkem investován a dne 15. listopadu 1840 děkanem Rudlem instalován.

V novém kostele scházela křížová cesta. Když příležitostně patron kostela se svým sekretářem navštívil kostel, osmělil se zdejší rychtář Ondřej Vicherek přednésti hraběti prosbu o zřízení křížové cesty. Hrabě ihned svolil, avšak vymínil si, že postaví čtrnáct kapliček od kostela dolů, poněvadž
14 obrazů křížové cesty by zaplnilo kostel. A tak byla dnešní kapličková křížová cesta vystavěna v roce 1843 a dne 16. července 1843 před velkými službami Božími děkanem Josefem Rudlem posvěcena. Obrazy uvnitř kapliček zaplatil P. Antonín Duda ze svého.

Obrazy patrona kostela sv. Jindřicha nad hlavním oltářem a sv. Barbory na pravém bočním oltáři byly zakoupeny u firmy Antonín Berger v Novém Jičíně, obrazy křížové cesty a ostatní obrazy byly malovány od portrétního malíře Jindřicha Jastřembského v Těšíně. Sochy vzkříšeného Spasitele a Pána Ježíše v Božím Hrobě a nástěnné lustry vyřezal sám lokalista P. Duda, který byl i dovedným řezbářem. Některé jeho řezby se dosud zachovaly a má je kromě jiných i pí M. Firlová na čís. 30 (kříž a sochu sv. Floriána).

Kostelní lavice nebyly pořízeny, poněvadž kostel již v tehdejší době sotva stačil pojmouti všechny návštěvníky, zvláště o větších svátcích, což svědčí o horlivosti farníků.

 

FARNÍ OBROČÍ

Aby si mohl duchovní správce vydržovati krávu, snažil se koupiti větší kus pole, z počátku marně, až konečně se mu podařilo zakoupiti pole ve výměře 1 jitra a 48 sáhů „ve stavech“ od samého patrona a to za 140 fl. k. m. za své soukromé peníze a toto pole daroval farnímu obročí.

Pak dal přistaviti k dosavadní hospodářské budově ještě stodolu, aby tak získal prostranství pro seno a slámu.

V roce 1850 byl říšským sněmem odhlasován výkup naturálních požitků (desátku). Zdejší farníci přislíbili však P.Dudovi, že chtějí i nadále všechny příspěvky v naturáliích odváděti a P. Duda předložil proto výkupní komisi žádost, aby zůstalo vše při starém. Žádost byla příznivě vyřízena.

Když však později obecní zastupitelstvo se usneslo, neodváděti tyto naturální příspěvky, byl P. Duda nucen odvolati své námitky proti výkupu naturálií a spokojiti se s malou výkupní rentou.

Chování farníků donutilo jej, aby se vzdal zdejší fary. Zažádal proto o místo nadačního kaplana v klášteře Alžbětinek v Těšíně, kteréžto místo nastoupil dne 1. dubna 1851. Na prosby mnohých vrátil se však po dvou měsících zpět do Petřvaldu.

Když však spory o naturalie mezi farou a obcí se víc a více přiostřovaly, odhodlal se P. Duda zažádati u samého císaře o povýšení zdejší lokálie na faru. S touto žádostí a zřizovací listinou jel do Vídně, aby osobně předložil žádost císaři.

Císař nebyl přítomen a proto předložil žádost jeho adjutantu hraběti Grünemu dne 20. listopadu 1854. Vyprosil si i u ministerstva kultu doporučení a intervenci v této věci. Žádost byla všemi úřady příznivě přijata a doporučena.

Dne 29. Října 1855 došel dekret, kterým byla lokalie petřvaldská povýšena na faru, důchod faráře byl zvýšen a mizerie s dodáváním naturalií přestala.

KŘÍŽOVÁ CESTA V KOSTELE

Během času se však ukázalo, že se nedá křížová cesta, zvláště v chladné postní době, venku odbývati. Proto byl patron kostela požádán o povolení ke zřízení křížové cesty v kostele, s podotknutím, že si farníci zakoupí křížovou cestu za své peníze. Patron ničeho nenamítal. Objednány byly obrazy křížové cesty od spolku Severin ve Vídni nákladem 550 zl.

 

PATRON KOSTELA A PRVNÍ FARÁŘ

Hrabě Jindřich Larisch , velký dobrodinec zdejšího kostela, zemřel 21. dubna 1859 na Zelený čtvrtek ve Florencii. Jeho tělesné pozůstatky byly převezeny a pohřbeny ve Fryštátě, později v Karvinné.

Ze tří jeho synů stal se majitelem petřvaldského panství Evžen, po němž jest nazvána dnešní jáma.

Za zmínku stojí, že v noci 27. února řádila vichřice a strhla plechovou střechu. Generální hraběcí sekretář Staněk dal střechu pokrýti kamenitou lepenkou.

Farář Duda ztrávil v Petřvaldě 20 let. Když jeho síly ochabovaly, zvláště slábl zrak, odhodlal se žádati o přeložení do pense. Odstěhoval se dne 13. listopadu 1861 do Šenova, kde zemřel v roce 1872 a byl na tamním hřbitově pochován. Na jeho hrobě je mramorový pomník, který byl před několika lety nákladem zdejších farníků opraven.

P. Antonín Duda má veliké zásluhy o zřízení zdejší farnosti a dlužno na něj pamatovati v modlitbách.

DRUHÝ FARÁŘ

V čas vakance fary byl zde administrátorem P.  Matušinský. Uchazečů o faru bylo celkem sedm. Hrabě Evžen presentoval na uprázdněnou faru dne 28. prosince  1861 vrchního kaplana Jana Kapinuse v Bilsku, který působil tři léta na hraběcím patronátě ve Fryštátě. Dne 4. ledna 1862 byl na faru investován a dne 16. února 1862 byl instalován od kn. bisk. komisaře Plasuně z Fryštátu.

Z jeho horlivého působení budiž zazanamenáno.

Podporoval spolek střídmosti založený v r. 1844  P. Antonínem Dudou, načež několik evangelíků vrátilo se do církve katolické a vstoupilo do tohoto spolku.

Hned v roce 1862 jeho přičiněním byly nově zhotoveny 4 nové oltáře k Božímu tělu. Jeden zaplatila správa velkostatku, druhý továrna na zinkové barvy, třetí obec a čtvrtý horníci. Předtím bylo použito kapliček křížové cesty jako nouzových oltářů.

V roce 1863 pořídil za podpory farníků nový Boží hrob, zakoupil pozlacené lucerny k baldachýnu a lustr pro věčné světlo.

V roce 1865 konala se v Petřvaldě generální visitace sv. biřmování 398 biřmovanců, jež udílel kníže biskup vratislavský Jindřich Förster. Tento den byl pro farnost svátkem. Slavnosti se zúčastnila celá farnost.

Poněvadž obyvatelstva stále přibývalo, musel býti rozšířen také hřbitov. Za tím účelem bylov roce 1865 koupeno od domkáře Vicherka 400 sáhů a patron daroval 200 sáhů. Na to byl hřbitov vlastním nákladem faráře oplocen. Mramorový kříž na katolickém hřbitově z té doby stál 250 zl.

Ze sbírky horníků byl v roce 1873 zakoupen nanější skleněný lustr za 240 zl. Z vděčnosti, že v letech 1872-1873 vydělali hodně peněz.

V roce 1878 bylo pořízeno stříbrné  silně pozlacené ciborium nákladem farníků a příspěvkem faráře za 150 zl. Příležitostně volby papeže Lva XIII. Toto ciborium bylo v noci 21. dubna 1931 neznámým pachatelem uloupeno, přičemž byl svatostánek násilně vypáčen a poškozen.

V roce 1881 byla chrámová střecha nově pokryta, poněvadž stará krytba (kamenitá lepenka) byla poškozena a klenba kostela na mnoha místech promočena. Kostel byl pokryt plechem.

V témže roce odhodlal se farář Kapinus vystavěti sakristii. Do toho času sloužil výklenek nynějšího levého bočního oltáře (nynější oltář Panny Marie) jako sakristie. Farář hradil skoro všechno sám. Koupil stavební materiál a platil i dělníky, takže vydal všeho všudy 900 zl. Vykonal tím velké dobrodiní, neboť dřívější sakristie byla malá a nepřístupná. Kmotři se svými křtěnci a šestinedělky museli čekati za každého počasí u hlavních dveří.

Aby rozhojnil zbožnost věřících, založil spolek apoštolát modlitby. Zakoupil sochu Božského Srcce Páně, před níž neustále hořely svíce, které darovala obchodnice Drögslerová z Březin.

Farář Kapinus snažil se systemisovati kaplanské místo, jelikož vzrůstem počtu obyvatelstva přibývalo i práce v duchovní správě a též i ve škole.

Obecná škola „u kostela“, která byla vystavěna v roce 1854, musela býti v osmdesátých letech pro stále rostoucí počet dětí zvýšena o jedno patro.

Kaplanské místo bylo sice zřízeno, ale zůstalo neobsazeno pro veliký nedostatek kněží.

V roce 1854 byla také vysazena nynější kaštanová alej.

V roce 1881 (16. prosince 1881) zemřel náhle, raněn srdeční mrtvicí, farář šenovský P. Antonín Monczka. P. Kapinus podal si také žádost o tuto faru, ne snad ze ziskuchtivosti, ale proto, že v Petřvaldě, jsa bez kaplana, nemohl sám nával práce zdolati. V Šenově byl však odedávna kaplan a též farní budova byla pohodlná a suchá.

Dne 27. února 1882 byl P. Kapinus presentován na faru v Šenově a dne 26. března investován.

Opustil farnost petřvaldskou dne 3. dubna 1882 po dvacetiletém a tříměsíčním působení.

P. Kapinus byl zbožný kněz a vedl své farníky s veškerou vážností, slovem i skutkem k zachování přikázání Božích i církevních.

Po jeho odchodu byl ustanoven administrátorem kaplan Karel Pazdziora.

TŘETÍ FARÁŘ

Kompetentů o faru petřvaldskou bylo více, z nichž byl kaplan těšínský P. Jan Bednárek hrabětem Dejmem presentován a dne 12. července 1882 slavnostně v úřad uveden. Působil ve farnosti petřvaldské až do své smrti dne 15. prosince 1925, tudíž 43 roků a 5 měsíců.

Po smrti P.Antonína Poledníka, faráře a děkana ve Vratimově, byl dne 17. října 1911  jmenován děkanem děkanství karvinského a po světové válce byl jmenován papežským komořím.

Za něho byla nahrazena kamenná dlažba kostela dlaždicovou podlahou. Kostel, který byl až do roku 1906 pouze vybílen, byl za 3200 korun vymalován. Zakoupena byla též nová křtitelnice a pořízeny nové obrazy křížové cesty, poněvadž dosavadní z roku 1858 byly již zchátralé. Koupeny byly nové varhany, větší než dřívější, které byly umístěny ve výklenku. Koupeny dvě sochy Srdce Pána Ježíše a Panny Marie.

Vystavěna  byla také nová farní budova, čís. 414, v letech 1900 – 1901.

Dne 26. září 1921 bylo v Petřvaldě biřmování. Svátost biřmování udílel arcibiskup olomoucký Antonín Stojan. Biřmovanců bylo 988.

Od roku 1895 konají se bohoslužby v jazyce českém.

NYNĚJŠÍ DUCHOVNÍ SPRÁVCE (pozn. v roce 1938)

Po smrti děkana Jana Bednárka byl patronkou Thun-Hohensteinovou na faru v Petřvaldě presentován dne 5. března 1926 vrchní kaplan ve Frýdku P. Jan Mamula. Dne 1. dubna 1926 byl investován a dne 21. dubna 1926 uveden v úřad.

V roce 1927 bylo jámou Evžen darováno dvanáct lavic uprostřed lodi kostela, které v prvních dnech měsíce prosince byly postaveny v kostele.

Dne 4. června 1929 konal nejdp. kardinál Dr. Adolf Bertram z Vratislavi biřmování a biřmoval 772 biřmovanců.

Téhož roku byly darem p. kardinála a hutní spol. pořízeny dva nové zvony od firmy Buřil a Riss v Kuklenách u Hradce Králové. Oba zvony stály celkem třináct tisíc Kč.

Větší zvon „Václav“ váží 172 kg a menší „Josef“ 56 kg. Zvon Václav má nápis: „Sv.Václave, oroduj za nás“ a „Věnován nejdp. kard. Adolfem Bertramem“ a je zdoben nahoře lipovým listím a postavou sv. Václava s korouhví na koni. Druhý zvon „Josef“ má obraz sv. Josefa.

Třetí zvon „Michal“, pocházející ze starého dřevěného kostela je ozdoben reliefem ukřižovaného Spasitele a je opatřen letopisem 1678 a nápisem: „Gloria in excelsis Deo, Sancte Michael, ora pro nobis“ t.j. „Sláva na výsostech Bohu, Svatý Michaeli, oroduj za nás“. Tyto tři zvony jsou laděny na trojzvuk d, f, a. Jmenované dva nové zvony byly dne 14. července 1929 vldp. děkanem vratimovským Msgrem Karlem Tesarčíkem za účasti vysokých patronů a věřících slavnostně posvěceny. Slavnostním kazatelem byl dp. katecheta Stanislav Peter z Orlové.

Od 22. – 29. března 1931 konala se ve farnosti sv. misie. Sv. misii konali OO. Jesuité z Opavy, P. Řehoř a P. Vondrák. Poslední misie předtím byla v roce 1909. Ku sv. zpovědi přistoupilo na 2.000 a ku sv. přijímání na 3.000 osob.

V létě 1931 byl obecní i katolický hřbitov, jehož oplocení bylo již sešlé, opatřen novým plotem. V témže roce byl systémem Knappe vysušen kostel a pořízeny nové dveře a zvláštní vchod na kůr u varhan.

Na podzim r. 1931 dostal kostel následkem poddolování značné trhliny a byl v roce 1932 od 12. ledna až do 12. března za účelem zabezpečení uzavřen. Nouzové bohoslužby se konaly po tu dobu v budově staré fary.

V noci z 29. ledna na 30. ledna 1934 bylo neznámým pachatelem ukradeno ze svatostánku ciborium bronzové a pozlacené. Uloupeny též byly peníze ze sakristie a pokladniček. Pachatel vrátil tajně ciborium na polic. ředitelství v Mor. Ostravě a přiložil k němu dopis, že činí tak pro výčitky svědomí. Pravá příčina, proč ciborium vrátil, byla asi ta, že ciborium nemělo velké ceny.

V letech 1935 a 1936 byl kostel jamou Evžen opraven, vymalován a natřen. (Malbu provedl mistr Ant. Hanuš z Přívozu.) V roce 1935 byla střecha kopule a věže farním úřadem nově natřena.

Doufejme, že náš idylický farní chrám na petřvaldském kopečku nebude na delší čas potřebovat opravy.

VÝPOMOCNÍ KNĚŽÍ

Ačkoli kaplanské místo bylo v Petřvaldě dávno systemisováno, nebylo dlouhý čas pro nedostatek kněží obsazeno.

*

1. Prvním kaplanem se stal r. 1893 P. Jan Hess, známý svou originálností, pozdější farář v Ochabách, který již zemřel před několika lety.

2. P. Antonín Macoszek, který byl jako farář v Dědicích po světové válce zavražděn.

3. P. jan Koltička, rodák frýdecký, který byl farářem v Pogvizdově a žije dosud jako pensista ve Frýdku.

4. P. Klemens Ubelkaer (1898 – 1900) pozdější farář v Malých Kunčicích u Žebřidovic v Polsku. Jest již mrtev.

5. Dr. Josef Müller, nyní farář a děkan ve Frýdku.

6. P. Jan Pitřík, pozdější farář ve Starých Hamrech, naposled na odpočinku ve Frýdku. Zemřel v roce 1936.

7. P. Bohuslav Brablec, farář v Janovicích a nyní farář a děkan v Dobré u Frýdku.

8. P. Josef Hanzlík, později farář v Javoři, nyní farář a děkan v Jablunkově.

9. P. Eduard Nowak, nyní farář v Hynčicích v záp. Slezsku

10. P. Jan Blabla, od roku 1908 -1923, který zanechal kněžství a nyní je advokátem v Mor. Ostravě.

11. P. Matouš Vilček, od r. 1921 do smrti p. děkana Bednárka 15. prosince 1935 kaplanem a pak až do 21. dubna 1926 administrátorem. Od roku 1926 až do roku 1936 nebylo kaplanské místo obsazeno.

12. Od 1. srpna 1936 byl ustanoven kaplanem P. Jan Szlachta z Karvinné až do 1. října 1937.

Od 1. října 1937 až do 1. dubna 1938 bylo kaplanské místo uprázdněno.

13. Od 1. dubna 1938 působí zde novokněz P. Josef Nogol ze Soběšovic.

*

Již za války bylo v Petřvaldě systemisováno místo katechety a toto místo nastoupil po světové válce katecheta P. Felix Hluza a působil zde do 6. července 1929, v kterýž den neočekávaně zemřel ve Frýdku následkem žaludečních vředů a byl dne 9. července 1929 pohřben ve svém rodišti Lískovci u Frýdku za hojné účasti petřvaldských farníků.

Od 1. ledna 1925 pracuje ve farnosti zdejší rodák P. Josef Chrobok.

Ke konci budiž uvedeno, kolik náš jubilant – farní chrám Páně – viděl za uplynulé století sezdaných, narozených a zemřelých. Sezdaných bylo 3682, křtěných 16.249 a zemřelých 8663.

Tento stručný nástin dějin farního kostela v Petřvaldě, třebas že má své nedostatky, budiž katolickou veřejností petřvaldskou blahovolně přijat.

Kéž by všichni farníci projevili svou lásku ke svému chrámu horlivou návštěvou a čerpali tak, jako naši předkové, v něm útěchu, sílu a hojné Boží požehnání.

CÍRKEVNÍ MODLITBA K PATRONU KOSTELA

Modleme se:

Bože, jenž jsi dnešního dne svatého Jindřicha, vyznavače svého od vrcholu pozemského vladařství převedl do království věčného, Tebe pokorně prosíme, abys, jako jsi mu hojnou svou předcházející milostí dal rozkoše světa přemoci, tak učinil, bychom následujíce jej, vyhýbali se svodům toho světa a k Tobě dospěli s čistou duší. Skrze Pána Ježíše Krista.