Svátost smíření
Příležitost ke svátosti smíření je vždy přede mší svatou. Je možno se také s místním duchovním správcem domluvit na setkání k duchovnímu rozhovoru, který může doprovázet svátost smíření.
Svátost biřmování
Ke svátosti biřmování bude probíhat příprava v naší farnosti od Adventu 2013 do listopadu 2014.
Svátost biřmování bude pravděpodobně v naší farnosti 22.11.2014
Pokud se někdo chce připojit k přípravě – obraťe se na duchovního správce, P. Víta Zatloukala.
Svátost manželství
Příprava na svátost manželství trvá asi 1/2 roku.
K přijetí svátosti manželství je třeba, aby alespoň jeden ze snoubenců byl pokřtěn.
Svatbu mívají snoubenci zpravidla ve farnosti jednoho z nich, z oprávněných důvodů si lze svátost manželství udělit ve farnosti jiné.
Pro přijetí svátosti manželství je třeba také vícero úředních úkonů ze strany státní matriky.
Pokud chcete uzavřít katolický sňatek, prosím, obraťte se včas na duchovního správce farnosti.
Svátost křtu
Křest je první a nejdůležitější svátostí.
Je to účinné znamení rozhodnutí, že člověk přijal Ježíše Krista a touží jít po cestě spásy.
Římskokatolická církev křtí také malé děti.
Před křtem dítěte je nutné osobní setkání kněze a rodičů:
Příprava na křest dítěte spočívá v nejméně (podle stavu víry rodičů) čtyřech setkáních,
při nichž vedeme rozhovor na tato témata:
1/ Co je křest, co působí, co člověku Bůh ve křtu dává a kčemu se lidé křtem zavazují.
2/ Obsah křesťanského vyznání víry.
3/ Pravidla pro život – přikázání – jsou nabídkou pro správný život.
4/ Obřad křtu,
Křest je první ze svátostí. Je to největší dar v životě člověka.
Křtem Bůh přijímá člověka za své dítě a vkládá do něho svůj život a zapojuje ho do společenství věřících – církve. Odpouštějí se mu hříchy (u malých dětí dědičný hřích, u dospělých také i všechny osobní hříchy), získává duchovní dary – ctnost víry, naděje a lásky. Pokřtěný má pak právo na ostatní svátosti.
Křest má být v té farnosti, v které žijí rodiče. Křtem se totiž pokřtěný přičlení do konkrétní církevní obce.
Pokud bydlištěm rodiče spadají do jiné farnosti, je nutné společně velmi zodpovědně zvážit důvody, proč by mělo být dítě pokřtěno v jiné farnosti.
Dítě starší 6 let má již samostatnou přípravu na křest.
Pokud člověk nebyl pokřtěn jako dítě, měl by mít i v dospělosti na paměti, že přijetí křtu je důležité v kterémkoli věku.
Křtu dospělého člověka obvykle předchází příprava, která trvá jeden až dva roky.
Pokud ani jeden z rodičů není pokřtěný, není vše ztraceno. Mohou se , pokud budou chtít, před křtem svého dítě i oni sami připravit k přijetí vlastního křtu a být pokřtěni společně jako jedna rodina.
ZDE a ZDE si můžete přečíst několik (možná trochu těžších) textů, které vás však mohou podnítit k zamyšlení nad velikostí toho, co se nám dává ve křtu.
Kmotr
Kmotr má být praktikující věřící, aby mohl pokřtěného vést v křesťanské životní cestě a pomáhat rodičům v náboženské výchově. Pokud možno by měl být biřmovaný, nebo mít v úmyslu v nebližší době přijat svátost biřmování.
„Být otcem či kmotrem znamená přivádět někoho menšího než já ke světlu, ke štěstí.“
Svátost biřmování
(z latinského confirmatio) znamená posílení, upevňování.
Touto svátostí se naplňuje křestní milost – biřmovanci je na cestě ke křesťanské dospělosti.
Zároveň je biřmovanec dokonaleji spojen s církví a obdařen zvláštní silou Ducha svatého.
Křesťan je biřmováním označen pečetí Ducha svatého, která znamená, že naprosto patří Kristu. Svátost biřmování křesťana hlouběji vtahuje do Božího synovství, pevněji ho spojuje s Kristem, rozmnožuje dary Ducha svatého a poskytuje sílu šířit i bránit víru slovem i skutkem.
Svátost biřmování se uděluje pokřtěnému pouze jedenkrát v životě. Věřící dostává svátost nejdříve v době, kdy začíná rozumem rozlišovat. Pouze v nebezpečí smrti mají být biřmovány i děti, které nedosáhly ještě schopnosti rozlišovat.
Křesťan se na biřmování připraví duchovní přípravou (katechezí), horlivější modlitbou, svátostí smíření (zpovědí). Je vhodná pomoc kmotra či kmotrů. Církev doporučuje, aby kmotrem byla táž osoba, která byla vybrána pro křest.
(podle www.pastorace.cz)
Ze slavení biřmování vyplývá, že účinkem této svátosti je plné vylití Ducha svatého, jak bylo kdysi uděleno apoštolům v den letnic. V důsledku toho biřmování přináší vzrůst a prohloubení křestní milosti:
* hlouběji nás zakořeňuje do Božího synovství, jež nám dává právo volat: „Abba, Otče“ (Řím 8,15);
* pevněji nás spojuje s Kristem;
* rozmnožuje v nás dary Ducha svatého;
* dokonaleji nás připoutává k církvi;
* poskytuje nám zvláštní sílu Ducha svatého, abychom šířili a bránili víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové, abychom statečně vyznávali Kristovo jméno a abychom se nikdy nestyděli za kříž. Církevní otcové píší svým biřmovancům: „Uvědom si, žes dostal duchovní pečeť, ‚Ducha moudrosti a rozumu, Ducha rady a síly, Ducha poznání a zbožnosti, Ducha Boží bázně‘, a uchovej si to, cos dostal. Bůh Otec tě poznamenal svým znamením, Kristus Pán tě utvrdil a vložil do tvého srdce Ducha jako záruku.“
Biřmování vtiskuje do duše nezrušitelné duchovní znamení, kterému se odborně říká charakter; ten pak je znamením toho, že Ježíš Kristus vtiskl křesťanovi pečeť svého Ducha a přitom ho oděl mocí shůry, aby byl jeho svědkem.
Tento „charakter“ zdokonaluje obecné kněžství věřících, přijaté při křtu, a „biřmovanec dostává moc veřejně vyznávat křesťanskou víru, téměř jako z úředního pověření.
(z katechismu)