Možná prožíváš i dlouhá období, kdy se ti zdá, že Bůh mlčí, kdy jako by se nic nedělo, a aniž co tušíš, přece jsi v blízkosti Vzkříšeného.
I tehdy se připravují závažná rozhodnutí. V těchto obdobích jakoby se postupně rozplývala ta neodbytná otázka: „A k čemu je to všechno dobré?“
Když nechápeš, nerozumíš tomu, co od tebe očekává, řekni mu to. V pokorné modlitbě mu řekni všechno, i to, co se snad ani nedá sdělit.
Když ti dochází trpělivost, nezneklidňuj se, že se snad neumíš modlit. Jak duchovní domýšlivost, tak i přílišná náročnost umrtvuje duši.
Necháš se vést tak, aby se tvůj život postupně přetvářel v píseň lásky k Vzkříšenému? Budeš schopen očekávat ho i ve chvílích tělesné i duchovní vyprahlosti.
Dá vzniknout tušení, nové chuti, nadšení… V tvé vnitřní vyprahlosti začne kdesi klíčit a vyrůstat květ pouště, květ radosti.
Vzkříšený Kriste, ty nás bereš takové, jací jsme ve svém srdci. Proč bychom čekali, až se srdce změní, a pak teprve za tebou šli? Ty je přece proměníš.
Ty i z našich vlastních trnů zažehneš oheň. Otevřená rána v nás je místem, které si získává tvou lásku. V našich zraněních dáš vyrůst společenství s tebou.
Tvůj hlas rozjasní naši noc a v nás se otevřou brány chval.
(Bratr Roger Schütz, Láska nad všechnu lásku)
