Žila normální všední život jako my
Aby se mi nějaká řeč o Panně Marii líbila a prospívala mi, je třeba, abych viděla její skutečný život, ne život předpokládaný; a jsem si jistá, že její život musel být velice prostý. Ukazují nám ji mnohdy nepřístupnou. Bylo by však třeba ukázat, jak je možné ji napodobovat, zdůraznit její ctnosti, říci, že žila z víry jako my. Je dobré mluvit o jejích přednostech, ale nemá se mluvit jen o tom, jinak je to přehnané! Kdyby nám raději byly ukázány Mariiny praktické ctnosti! Je jistě dobré mluvit o jejích přednostech, ale především je nutné, abychom ji mohli napodobovat. Ona má raději napodobování než obdivování. A její život byl tak prostý! Ať je řeč o svaté Panně sebekrásnější, musí-li člověk po celou dobu říkat: ‚Ach!… Ach! …‘, má toho dost.
(Podle sv. Terezie z Lisieux, z knížky Vstupuji do života, str. 115, 120)
Mariina blízkost věcem našeho všedního života
Skrze svoji blízkost věcem našeho všedního života nás Marie podporuje v našich zkouškách, dodává nám odvahy v obtížích a stále nás odkazuje k cíli věčné spásy. Tak se stále jasněji zvýrazňuje její mateřská role: jako matka svého syna Ježíše, jako laskavá a pozorná matka každého z nás, kterým ji svěřil Spasitel na kříži, abychom ji jako děti ve víře přijali.
(sv. Jan Pavel II., generální audience 3. 1. 1996)
Převzato z webu maria.cz
Duch svatý a Maria v díle posvěcení člověka
Tento biblicky inspirovaný pohled na Pannu Marii jako na tu, která se neustále nechává vést Svatým Duchem, nám snad již umožní vyhnout se chybnému způsobu prožívání její úlohy v našem duchovním životě.
Maria pochopitelně není jen čistou ženou a vzorem víry; na základě Kristovy vůle je jednou provždy i naší matkou (srov. Jan 19,26-27). Není to však ona, kdo nám uděluje Boží milosti; ona nám je vyprošuje, zprostředkovává svou přímluvou (srov. Lumen gentium 62), a učí nás, jak tato Boží obdarování přijímat.
Jinými slovy: v Kristově prostřednictví nestojí Maria na straně Boží, neboť právě to je místo vyhrazené Duchu svatému, nýbrž na straně lidské jako Matka církve, aby pomáhala člověku otevřít se daru spásy a posvěcení. Proto se na 2. vatikánském koncilu o Marii rozjímalo v kontextu Božího lidu a bylo tam konstatováno následující: „Jako je matka Ježíšova, oslavená už s tělem a duší v nebi, obrazem a počátkem církve, která se dovrší v budoucím věku, tak zde na zemi září před putujícím Božím lidem jako znamení jisté naděje a útěchy, dokud nepřijde den Páně“ (Lumen gentium 68).
Naše posvěcení je přitom harmonickým dílem synergie (spolupůsobení) Otce, jenž je pramenem veškerého daru, Ježíše Krista, jediného prostředníka, Ducha svatého, v němž jsme posvěcováni, přímluvy Panny Marie a svatých, ale i naší spoluúčastí.
Maria v něm má, stejně jako Duch svatý, ale i ostatní „protagonisté posvěcení“, své nezastupitelné místo. A proto se nebojme k sobě přijmout Marii; neboť to, co v ní bylo počato, je z Ducha svatého (srov. Mt 1,20).
Převzato z webu bosekarmelitky.cz
Kliknutím na píseň se můžete připojit ke zpěvuc chvály
