Existuje podobnost mezi ikonou Mariina zesnutí a Anastasis, tedy Kristovým vzkříšením. Západní obrazy rozlišují v Kristově životě dva momenty: před smrtí, sestup do pekel a posléze vzkříšení. Na Východě naproti tomu sám sestup do podsvětí je již vzkříšením. Totéž pojetí se projevuje na mariánských ikonách, protože zde „zesnutí“ je již probuzením v Božím království.
Ikona nanebevstoupení je christologická nebo také eschatologická záležitost. Kristus, který vystoupil na nebesa, zůstává zároveň přítomen jako živý v církvi. Církev reprezentují apoštolové, kteří jsou rozděleni do dvou skupin, z nichž jedna je v pohybu, což je symbol akce, zatímco druhá skupina je pokojnější, což představuje symbol kontemplace. Jedná se jakoby o dvě ptačí křídla, která umožňují vzlétnout vzhůru. Viditelně církev zůstává na skalnatém povrchu Olivové hory. Její díla, která jsou symbolizována olivovníky, ale nesou plody ve výšinách, v nebi. Naproti tomu apoštolové zůstávají na zemi a nebe sestoupilo mezi ně v podobě andělů.
Tak se uskutečnil „posvátný převrat“, protože od okamžiku, kdy Kristus jako člověk vystoupil do nebe, nebe sestoupilo na zemi. Právě proto mezi apoštoly jsou andělé se svými nebeskými obleky. Ti utvářejí kalich, v němž se nachází ta, která je úctyhodnější než cherubíni a slavnější než serafíni, Matka Boží, symbol Božího lidu, celé církve.
Zmíněná pozice „kalicha“ připomíná ikonu Nejsvětější Trojice od Rubleva, kde se vedle viditelného kalicha na oltáři obětuje Beránek, Boží Syn, Otci za spásu světa v neviditelném kalichu. Církev, která se v „andělském kalichu“ daruje nebi, je Synovo obětované lidství za tím účelem, aby církev mohla mysticky představovat pokračování jeho těla v dějinách jako kontinuaci spasení. Tajemství Mariina mateřství tudíž v průběhu času narůstá. Také církev se stává pozemským odrazem nebeského otcovství. Poté, co Boží Syn, od věčnosti plozený Otcem, sestoupil, aby se narodil jako člověk, synové lidí se rodí v církvi jako adoptivní synové Boží.
Postava Matky Boží je ve srovnání s různobarevnými oděvy apoštolů velmi prostá a zároveň graciézní. Malíř na ni klade důraz, když ji chce postavit do středu modlícího se Božího lidu. Z uvedeného důvodu je znázorněna, jak se modlí. Předmětem její modlitby je příchod Ducha Svatého, jedná se o ustavičnou epiklezi. Ona je také Nevěsta, která říká: „Přijď, Pane Ježíši!“ (srv. Zj 22,20), a tak vyjadřuje blaženou naději v očekávání druhého příchodu našeho Pána Ježíše Krista.
Lidstvo od věků hledí k nebi a věří, že právě tam se nacházejí veškeré ideály a všechna krása. Andělé však vyslovují napomenutí k tomu, aby se lidé chovali opačně: „Co tu stojíte a hledíte k nebi“ (Sk 1,11). Je třeba spíše odhalovat neviditelné, avšak skutečné nebe, které je přítomno v prostém vzezření Služebnice Páně.
(převzato z cirkev.cz)
